Velká Fatra 1995: 1. den - Svrčiník / Kremnické vrchy, Kráľova studňa
Zájezd začal velmi dobrodružně. Do Horného Turčeka nás odvezla místní lokálka. V Turčeku jsme vystupovali téměř rovnou do pole, protože po nádraží nebylo ani stopy. Mašinfíra nevydržel náš dlouhý vystupující zástup a rozjel se dříve, než stačila vystoupit Hanka R. Skočit se bála, neboť poslední schod byl hodně vysoko a navíc měla problémy s nohou po lyžařském zájezdu do Francie. Zdálo se, že vystoupí až na příští zastávce bůhvíkde a daleko od nás. Tak jsem jí již téměř v běhu nařídil "skoč" a nastavil náruč. Jak jsem řekl, tak se stalo. Po tomto kaskadérském čísle jsme si museli jít dát do místní samoobsluhy a zároveň nálevny prvního panáka dne.
Večer proběhl téměř v romantickém duchu a při kytaře. Horský hotel Králova studňa žije pouze z vlastní energii, který jí dodává přes den hotelový generátor. V důsledku toho se kolem 22. hodiny vypnul proud. Pak již probíhal život akorát při svíčkách. Ale nemyslete, žádná zvěrstva se neděly. |
Začátek trasy byl trochu zmatený, protože jsme nemohli najít cestu.
Stála nám v cestě jakási stavba - snad přehrada - nemohli jsme najít modrou
turistickou značku. A pak už to šlo razdva, jak v kremnické části, tak po překročení
silnice i ve Velká Fatře stále nahoru a dolů, s kopečka do kopečka a furt. Všichni se
shodli, že tuhle cestu vymyslel nějaký šílený značkař, který se rozhodl nevynechat
ani jeden kopeček na trase. Samozřejmě že tyto pocity mohly být vyvolány i nevyspáním
během jízdy ve vlaku. Umořil nás také nedostatek vody, zvláště v druhé polovině
trati. Hotel tu nenajdete, pramen žádný a do toho sluníčko.Je také pravda, že jsme si
trasu mírně ztížili mírným zakufrováním. Celkově - i když převýšení nebylo
nijak veliké - jsme toho měli plné kecky. Ke konci už kdekomu dřevěněly nohy, asi kvůli
dehydrataci. Pohled na chatu a představa piva byla velikým vysvobozením.