Dolomity 1997: 2. den - feráta Giovanni Lipella / Tofana

Druhý den jsme se přepravili busem do sedla Falzarego (2105 m), které nabízí spoustu možností, kam se vydat. Vůbec nejjednodušší je vyjet lanovkou k chatě Lagazuoi (2752 m) a sejít Gallerií Lagazuoi, což je vlastně tunel, který tu zbyl z I. světové války. Návštěvníci se dozví, že vlastně celá stěna pod lanovkou byla jedním velkým bitevním polem a že než začala válka, hora vypadala úplně jinak. Kamenné splazy vznikly následkem podminovávání nepřítele na obou stranách válečné fronty, která vedla středem stěny masívu Lagazuoi.

Samozřejmě že jsme vyjeli lanovkou na Lagazuoi. Proč ne, že jo! Když tu je! Je to nejlehčí přístupová cesta k údolí Travenanzes. Pochod ním je skutečně pohádkový. Od chaty Lagazuoi se seběhne na rozcestí Forc. Travenanzes (2507 m) a velmi příjemnou cestou č. 401/402, která mírně klesá, jsme se dostali na další rozcestí Forc. Col dei Bos (2331 m). Když jsme se rozcestí blížili, stále jsme se ptali, jak je to s prostupem Galerií (tunelem), což je začátek ferraty. Před námi stál masív Il Castelletto (cca 2600 m) a my se rozmýšleli, jestli se máme vydat po jeho pravé straně cestou č. 404, abychom se dostali k začátku tunelu. Nakonec jsme však zvolili jinou variantu. Přímo na místě vedla totiž stezička po levé straně masívu, kterou se vystoupalo táhlou dolinou na severní straně masívu. Na konci doliny se obě cesty opět spojily. Levý postup měl tu výhodu, že nevedl tunelem a nebylo tedy potřeba mít baterky. Parta kolem Aleše Peče se naopak vydala vpravo a galerií prostupovala. Nebylo prý náročná, baterky to však chtělo a muselo se dávat pozor na hlavu. Po spojení obou cest za vrcholkem Il Castelletto vede cesta v kořeni masívu směrem na sever a mírně stoupá. I když je v mapách zakreslena jako ferrata, nic takového není. Než se narazí na začátek ferraty, je potřeba ještě kus ujít.