Zbytek cesty, tedy absolutní většina, probíhala v pohodě. Před Brixenem jsme sjeli z dálnice a zamířili na východ údolím Pustertal. U St. Lorenzenu jsme zatočili do údolí Gadertal a ve vesničce Longega ještě jednou na východ, do údolí Val di  Marebbe. Cílem bylo dosáhnout za světla městečko St. Vigil a za ním směrem k chatě Pederú hledat spaní. (Rif. Pederú je nástupním místem do severní části masívu Fanes, či do jižních svahů masívu Sennes.) Za světla jsme to stihli a hledání "noclehárny" nebylo obtížné. Údolí vedoucí k chatě Pederú se jmenuje postupně Rautal, Valle di Rudo a Val dai Tamersc, pokud ovšem nejde o jeden název ve třech místních jazycích. V každém případě je to slepý konec silnice, a proto je zde večer velmi klidno a pusto. St. Vigilem jsme projeli asi kolem 20. hodiny a mířili dál dovnitř hledíce na obě strany a vybíraje si to nejvhodnější ležení. Po lidech nebyla téměř památka. Měli jsme kliku a velmi brzy jsme narazili na veřejné tábořiště, kde byl sroubek s lavicemi a stolem. Co více jsme mohli chtít. Bylo 20:45. Někdo se uložil do přírody, Petr B. přespal v chaloupce.