Sraz jsme si dali u Honzy Haeringa na Kavčích horách. To bylo místo odjezdu a posledního nakládání. Tentokráte se jelo dvěma auty. Do VW Transportéru se nacpaly kola. Na tuto akci nás dokonce jelo osm. Proto musel vzít Aleš P. svého VW Passata. A pak už hurá do Itálie. Podobně jako při akci v oblasti Fanes ani dva měsíce staré jsme se nejdříve zastavili v nákupním středisku na kraji Českých Budějovic. Brýle jsem prý zapomněl až při této zastávce a ne při té předchozí.

Tentokráte ubíhala cesta bez problémů a řešili jsme jediný problém: kde zaširákujeme? Na této akci však s námi byl zkušený lyžařský vůdce Vláďa Peč, který prosadil dolní konec sjezdovky na kraji St. Ulrichu. Ostatní nebyli proti, i když to bylo dost v centru. Lanovku jsme v noci našli bez problémů. U stanice byl parking pro auta. 

Večer probíhal v pohodě, zasedli jsme na schody u lanovkové stanice a popíjeli víno. Možná, že jsme ho vypili trochu více. Většina šla spát pod širák, Vláďa Peč se rozhodl rozložit stan. To se nám až tolik nezdálo, protože jsme si koledovali o průšvih. Vláďa však byl klidný. Ráno jej taky důrazně vymístili. Ale nepředbíhejme. Někdy v noci se Ivo R. probudil a načal noční horor. Scházela mu žena, Hanka. Vstali i ostatní a začali hledat a volat. Nikdo se neozýval. To vypadalo dost špatně. Spali jsme na kraji lesa u čtyřmetrového sešupu plného keřů. Pod ním vedla široká cesta. Místo jsme několikrát obešli, ale marně. Nikde nikdo. Vypadalo to hodně ošklivě. Hanku jsme nakonec objevili v keřích, které jsme několikrát obešli. Prý nás neslyšela. Dodnes je situace těžko vysvětlitelná.