České středohoří 1997: 2. den - Lovoš

Trasa: Velemín - modrá - Opárno - Lovoš 5,5 km - žlutá - Režný Újezd - vrch Boreč - Boreč 5,5 km / 11 km - zříc. Košťálov 3 km / 14 km - zelená - Radostice - Vchynice 3,5 / 17,5 km - zelená - ČD Lovosice 4 km / 21,5 km

Druhý den jsme vyrazili podél Milešovského potoka k Opárnu, zde jsme zatočili po modré nahoru k Lovoši. Cesta se kroutila a kroutila a nebyl jí stále konec. Na rozdíl od Milešovky však na vrcholu Lovoše hospoda byla. A taky mnoho turistů. Natáhli jsme se do trávy a koukali do kraje jako minulého dne. Zatímco na vrcholcích bylo nádherně (a v neděli bylo ještě tepleji), údolí se opět utápělo v pozdním ročním oparu. 

Protože nás čekala dlouhá cesta, nešlo se vyvalovat dlouho. Dál už s námi nepokračovala Hanka Zelená se syny. Nepokračoval už ani Vláďa Svátek. My ostatní jsme sešli dolů do údolí, překročili silnici E55 a na návrh Honzy Jelínka to vzali přes kupovitý vrcholek Boreč. Měli jsme kliku a v jedné chvíli zahlédli veliké stádo muflonů. V krásné dni jsme došlo na další vrcholek Košťálov se stejnojmennou zříceninou. Všude byly cedulky soukromý majetek, ale vstup na zříceninu byl povolen. Vrch Košťálov leží na samé hranici Českého středohoří a byl tím pádem odtud překrásný výhled do roviny kolem Lovosic. Ani zde jsme však nemohli sedět donekonečna a tak jsme to vzali štandopéde po zelené přes Vchynice na vlak. Závěrečné kilometry Lovosicemi k nádraží byly únavné. A navíc byl rychlík do Prahy příšerně přecpaný, takže jsme si nemohli sednout.