Dolomity 1998: 1.den - ferráty Toblinger Kn., De Luca aj. / Sexten

Po návratu k chatě Drei Zinnen/Tre Cime jsme se vydali v malých, roztrhaných  skupinkách k Tunnelu Galleria (skutečný tunel), který bylo nutno projít, aby se člověk dostal k další ferratě, De Luca-Innerkofler. Samotný pochod tunelem nebyl příjemný, i když v něm nebyla taková tma, protože občas jsou ve stěnách vyraženy okna. Schody v některých úsecích však byly vysoké a celý výstup vyžadoval dobré plíce. Z hlediska nebezpečí je však bez rizika, musí se však dávat pozor na hlavu a výstup vyžaduje baterku. Ferrata začínala po projití tunelu. Slovo ferrata je však mírně nadnesené. Šlo spíše o strmý suťový žlab, který za mokra či sněhu může být nepříjemný. Od začátku má člověk na očích konec ferraty, která končí v sedle Gamsscharte 2650 m. V tomto místě se poznovu rozhodovalo, kam kdo bude pokračovat. Někdo se vydal na vrchol Paternkofelu/Monte Paterno 2744 m. Začátek vypadal ostře, ale jištěný úsek záhy skončil a výstup na vrchol je jednoduchý. Většina našich účastníků také na vrchol vystoupila. Následoval návrat zpátky do sedla a odtud účastníci sestoupili jižním svahem vrcholu do sedla Paternsattel/Forc. Lavaredo 2454 m, který měl jištěné úseky.

Malá skupinka se odmítla zdržovat výstupem na vrchol (otázka času) a radši se vydala poznávat třetí ferratu, Schartenweg. Ta vedla přes terasy a krátké strmé výšvihy po divoce rozervaném ostrém hřebeni Bodenknotenu mezi 2500 a 2600 metry. Chvílemi klesala, chvílemi stoupala. Ferratou je však pouze počáteční úsek, k sedlu Büllelejoch dochází normální horská stezka. Kvůli času jsme hřeben opustili (ferrata už byla za námi) v sedle Forcella dei Laghi cca 2500 m a nenápadnou stezičkou sestoupili suťoviskem na cestu č. 104 (cca 2229 m). Z tohoto místa nás bohužel čekal velmi nepříjemný výstup až k jezírku Lavaredo 2405 m. Vypadalo to, že tento výstup nám dal nakonec nejvíce zabrat. Bylo to ale asi závěrem dlouhé trasy, když už nohy nechtěly sloužit a docházel dech. Od chaty Lavaredo 23447 m kousek za jezírkem vedla k parkovišti nenáročná široká cesta č. 101.

Počasí nám na závěr přichystalo šarádu. Parking je veliký, mám mnoho odstavných ploch. Protože padla mlha, nebyli jsme schopni náš autobus najít a chodili jsme parkovištěm nahoru dolů s pocitem, že se nás zmocňuje dejavú. Z mlhy se vyloupl po velmi dlouhém hledání, když jsme parking několikrát prochodili křížemkrážem.