Korsika 1999: 2. den - Bastia, la Calacuccia

Stoupání ani na chvíli nepolevilo a tak z nás až k přehradě CALACUCCIA (830 m, postavená v roce 1968) a stejnojmenným horským lázním lilo.  Celkem to bylo 18 kilometrů stále do kopce. Nádherný a hluboce zařízlý kaňon z červených skal vytvořila říčka Golo (nejdelší tok na ostrově), která si prorvala žlab skalním masívem. U přehrady nás čekala naše spása, bus a chlazeným pivem a zase dál. 

Jeli jsme před autobusem, protože na kolech se místo pro spaní lépe hledá. Do nedaleké vesnice Albertacce (800 m) vedl naštěstí terén chvílemi i s kopce. Za horskou říčkou Calasima se silnice ještě jednou zvedla. Naštěstí na vršku nad ní jsme nalezli vhodné místo pro spaní hned u silnice a dokonce s potokem. Autobus dorazil za chvíli, zdivočelá domácí prasata o chvíli později. Taky byla půda všude okolo zdupána. Někteří z nás to pro ten den zapíchli, jiní se jeli ještě vyjezdit. Hodnocení půldenní rozcvičovací jízdy (cca 30 km do kopce a 8 km s kopce) bylo rozdílné. Holt první den.

Kvůli blízkosti komunikace jsme oheň nerozdělávali, ale dokud bylo vidět, shlížely na nás z 2500 metrů bílé vrcholky masívu Niolo s nejvyšší horou ostrova Monte Cinto (2706 m). Jestli samotné Cinto bylo vidět, nevím. Někteří poprvé okusili korsický širák, ale chudáci, co se prošli bosi. Ať už z macchi, pověstného místního křoví či kdoví z jakého sajrajtu měli chodidla plná obtížně vyndatelných jehliček. Také jsem zaznamenal první drobnou osobní ztrátu. Možná ještě dodnes si v potoce chladím litr bílého českého vína, na které se již ten večer nedostalo a ráno jsem na ně zapomněl. To jsem zvědav, jestli jej tam po letech najdu?