Korsika 1999: 9. den - Capu d´Asciao, Solenzara
Poslední den turismu na Korsice. V původním plánu byla návštěva
kaskád Polischellu, ale udělali jsme změnu. Návštěva pověstných vodopádů je asi
skvělá záležitost, ale i v létě to chce otužilce a pomalu neopren. A my byli na
ostrově v květnu! Omrznout jsme nechtěli, takže jsme zvolili radši pohodovou jízdu podél
východního pobřeží Korsiky. Toto pobřeží není totiž tak profilované. Já jsem se
sólo vydal přes vesničku Porta na vršíčcích kopečků nad mořem (cca 200 m), ostatní
jeli nejkratší cestou k hlavní silnici. Marie S. zase chtěla ke svým vinárníkům. Na
začátku Porta-Vecchia jsme se všichni srazili u samoobsluhy kvůli posledním nákupům zásob
potravin a vína i domů. Marie se opět zatížila galóny. A pak už každý vyrazil podle
vlastní chuti. Jeli jsme roztrhaný po malých skupinkách. Kousek za
Porto-Vecchio se odbočilo
z hlavní silnice směrem k V Solenzaře, cíly této páteční trasy (cca po 50 kilometrech jízdy), si bylo možno prohlédnout hezký rybářský přístav. Protože byl čas, vrhli se všichni naposled k moři, k poslednímu koupání a opalování. Také si šli umýt vlasy do nedaleké říčky, což rozdurdilo šéfa místního kempu, že ničíme vodu v ochranném pásmu. Takže jsme toho přirozeně nechali, posunuli se kousek dál a hlavy si domyli. Na pláži se válely zajímavé homolky, které jsme narvali už ani nevím komu do batohu. Bohužel postižený na to včas přišel. Škoda. Hanku R. jsme zase přesvědčovali, ať si s sebou do Prahy vezme obrovský a nádherný kus dřeva, který se podobal vrtuli. Ke kolům by se vešel hravě. Nezvládla to. Čistí, odpočinutí a připravení vyrazit jsme nevyráželi. Chyběl Honza Jelínek, který pravděpodobně civilizačními návyky pohrdl a jel na kole dál směrem na Bastii. Když už jsme chystali výsadek stopem a ladili mobily, Honza se k radosti své ženy objevil. Ti byli tak šťastní. Pak už nic nebránilo v přesunu autobusu ze Solenzary do Bastie. V přístavním městě jsme zaparkovali na molu, protože loď odjížděla až druhý den ráno. Někdo šel na večeři (místní rybí polévka Soupe de poissons byla skvostná), někdo jenom na procházku, abychom pak všichni společně v noci prudili vedlejší autobus také od CK Aqua Clubu (pěšáky). Ti se totiž nedružili a chtěli spát. Nakonec byli na nás sprostý, i když měli pravdu. Měli dokonce mezi sebou úctyhodného pitomce, který vstal a sdělil nám smutnou pravdu o nás samých. Jeho moralistní kázání, byť v jádru správné, se stala předmětem dalších veselých debat. Inu, lidé. |
moři a městečku Pinarellu. Východní pobřeží je
zjevně turisticky více navštěvovanější. Ne že by bylo krásnější, ale je přístupnější
a podél pobřeží následuje jedna písčitá pláž za druhou v krásných zátokách
(např. u Favone). Trase se časem vrátí na hlavní silnici, ale provoz se dal vydržet.
Navíc je z této komunikace stále vidět na moře, protože vede podél něho.