Dolomity 2000: 2. den - ferráty M. Strobel + T.Cengia / Pomagnanon/Cristallo

Ferrátisté vyrazili autobusem k severní části Cortiny d´Ampezzo k chatě Fiámes. Na rozdíl od minulého dne autobusu tentokráte vzduch nechyběl, ale stejně nás "nezklamal". V pohodě jsme sjeli od hotelu na hlavní silnici spojující Dobiacco s Cortinou, časem minuli Rif. Ospedale a koukáním na hory vlevo od silnice si připomínali sestupy z masívu Cristallo, které jsme tu zdolávali pře dvěma roky. Jakési italské osobní auto nás předjelo a začalo nás stupidně blokovat, jeho osádka k nám vysílala obtížně rozluštitelné signály. Náš řidič přibrzdil a v tom se odzadu busu vyvalil kouř kolem oken. Někteří duchapřítomně vyskákali, nejzkušenější Vláďa Peč si vzal s sebou všechny své věci. Nám "blbům" by uhořely. Řidič vyrval hasičák a u zadního kola cos hasil. Údajně mu v servisu zpravovali díru ve výfuku a ucpávka měla být nehořlavá. Ale nebyla. Nejspíše nechal ale položený hadr na výfuku. Zbytek cesty proběhl již bez problémů, řidič jel akorát o něco pomaleji.

U hotelu Fiámes 1293 m jsme bez zdržování vypadli z busu a hned si to namířili na cestu vedoucí na západní přístup k masívu Pomagnanon/Cristallo. Minulý večer padlo totiž po dlouhém rokování rozhodnutí pokořit obě ferraty na jeho hřebeni, které v podstatě na sebe navazují. Je pravda, že pod vlivem únavy z minulého dne jsme si nebyli až tak jisti tímto nápadem, ale říkali jsme: Nepůjde-li to, vylezeme pouze první ferratu Albino Michielli alias Strobel (viz fotografie nahoře vpravo). A lezení po druhé ferratě Terza Cengia nějak dopadne. Příchod k nástupu opět spustil kdekomu po těle proudy potu, naštěstí nebyl tak dlouhý, i když strmý byl dost. Pouhých 30 minut šlapání.

Ferrata Strobel vede na vrchol Punta Fiámes 2240 m po jihozápadním boku s výhledy na Cortinu d´Ampezzo. Jak je vidět z horního obrázku, červená čára ferraty hned na počátku traverzuje velmi dlouho co nejvíce na jižní bok vrcholu, aby se pak klikatě vracela trochu zpátky. Nejčastěji je pod zadkem při lezení vidět fotbalový ovál, který je kousek od chaty Fiámes.

Jistící lana, tedy skutečná ferrata začínala až na jižní straně nástupem částečně v kleči, takže kromě skály bylo možno se zpočátku chytit i kořenů. Po prvních asi 100 metrech, které stočily postupovou osu zpátky, jsme traverzovali opět na jih po skalní lavici a dostali se pod krátký kolmý výšvih s kramlemi. V těchto místech, pokud je samozřejmě sluníčko, může návštěvník dojít na konec z jednoho z ostře vystrčených skalních zubů, ze kterého je krásný výhled na město přímo pod nohama. Přestože místo vybízelo k odpočinutí a koukání, museli jsme hýbnout kostrou, neboť nás docházela čtveřice Italů, kterou jsme před chvílí předhonili. Představa, že se za nimi budeme škrábat ještě jednou, byla nezkousnutelná. Obsadili jsme tedy nástup pod výšvihem a čekali trpělivě, až pátý Ital, předvoj čtveřice, překoná kramle. Snažil se jít mimo ně, ale visel na těch pár metrech téměř deset minut. Jen dosáhl horní hrany výšvihu, vrhli jsme se za ním. Naše lezení nebylo tak čisté, zato desetkrát rychlejší. Nahoře jsme byli za minutu. Abych pravdu přiznal, v jedné chvíli mi ujely na skále nohy a zrovna v té chvíli jsem přehmatával. Naštěstí jsem lezl natolik dynamicky, že setrvačnost dopředného pohybu mi dala šanci, hrábl jsem rychle dopředu a na poslední chvíli se chytil jistícího lana. O fous! Cesta se narovnala a přešla k dalšímu úpatí skály. Čekal nás cca 10 metrový žebřík a ještě kousek ferraty a pak už jenom kamenitý výstup až na vrchol. Ani ne po hodině a půl jsme překonali ve ferratě 600 metrové převýšení a stanuli na vrcholu Punta Fiámes 2240 m.