Mikuláš 2000: 2. den - cesta po hranici až ke Dvoračkám
Někteří zkusili - opět marně - dveře Špindlerovy boudy. Nezbylo než jít a tak jsme se vydali směr Vysoké kolo. Ani ne po kilometru chůze se většina z nás svlékla, někteří dokonce do triček s krátkým rukávem. Třetího prosince roku 2000 bylo nahoře fantastické teplo! Bez povšimnutí jsme minuli Petrovu boudu. Samozřejmě, že Dívčí a Mužské kameny jsme oblezli. Při pochodu bokem Vysokého kola se šlo ve stínu a bylo nutno si něčím přikrýt ramena. Vedro bylo pouze na slunci. U polské boudy Wawel se ukázalo, že stále nemá žádný prodej pro pocestný a asi nikdy mít nebude. Na co potřebují Poláci na této hranici vojenské zařízení (pravděpobně), Bůh suď. Začala mírná krize. Kvůli zbrklému rannímu opuštění chalupy neměl nikdo s sebou moc jídla a pití. Labskou boudu jsme takticky z dalšího postupu vynechali, neboť mládež mezi námi pravila, že je zavřená. Tak jsme šli přes Violík. Někdo navrhoval zahnout k Vosecké, nakonec padlo rozhodnutí směr Dvoračky. To je prý s ohledem na nutnost jíst jistota. Po cestách se courala spousta lidí, až to bylo nepochopitelné, co jich v tuto dobu tady tolik pohledává. V té době jsme už šli oblečení, protože sluníčko se s teplem plahočilo a od Polska šly mraky. Těsně před 15. hodiny jsme konečně dorazili na Dvoračky a bylo jasné, proč je na horách tolik lidí. CK Cvok zde měla slezinu. Dostat se do hospody byl boj. Chvíli se zdálo, že budeme sedět rozstrkaní, ale nakonec jsme pro sebe dostatečně velký stůl získali. Někteří z nás už byli notně hladoví a na pokraji duševních sil. Všem bylo jasné, že závěr cesty bude probíhat ve tmě.Asi v 15:40 jsme Dvoračky opustili a pochodem po zelené turistické bokem Kotle se snažili dosáhnout Míseček dříve, než padne tma. To se podařilo, na horách bylo totiž ještě v 16:20 vidět. V době, kdy jsme vyráželi k Harrachově skále po modré směr Rovinky,
se tma snášela rychle. Někdy kolem 16:45 se setmělo. Cesta bokem "tří kopců"
však naštěstí byla světlá proti okolí, široká a rovná a i ve tmě bylo možno
rozeznat odtokové strouhy. Takto jsme vlastně šlapali dlouhých sedm kilometrů. Cílem
bylo dosáhnout kiosek Na rovinkách před zavírací dobou, tedy před 18. hodinou. To se
také všem bezezbytku podařilo. Někdy tak v 18:15 jsme domeček posíleni opustili a
vydali se dřevařskou a poté lesní cestou k loukám na Kukačce. Naštěstí tři z nás
měli baterku, takže prostup lesem se obešel bez zranění, pouze v jedné chvíli se nás
Jirka Hora "snažil" svést na scestí. To se mu ale nepodařilo. Celou cestu
kdekdo mlel o tom, co si dá k večeři. Karel Znamenáček ostatní sváděl líčením skvělé
tlačenky. Nakonec nechtěl nikomu dát ochutnat - bylo nás moc, pouze Hance R. - ale těšil
se asi tolik, že se mu už nezdála tak fantastická, jako den předtím. |