Pyreneje 2000: 1. a 2. den - odjezd z Prahy a přejezd Rakouska, Německa a Itálie

Sraz všech účastníků zájezdu byl určen na 20:30 ve Strašnicích a až na pozdní příjezd Jindry Gasiora proběhl bez zádrhelů. Když jsem jako hlavní organizátor dorazil asi s pětiminutovým zpožděním, nejenomže už všichni (kromě toho Gasiora) byli na místě, ale byli dokonce již šéfovou zájezdu Hankou R. rozmístěni po šesticích v jednotlivých kupé a nakládání kol bylo již ve své poloviční fázi. Loučení proběhlo bez slz a tak jsme v pevně stanovenou 21.  hodinu skutečně vyjeli. První mezizastávkou na dlouhé cestě do Pyrenejí bylo malé italské městečko Varrazze, na břehu Středozemního moře kousek za Janovem/Genova. Dojezd byl naplánován na páteční 14. hodinu odpolední. Místo nutné zastávky (kvůli tachografu busu) bylo zvoleno pro možnost koupání v moři s možností cyklistických projížděk po pobřeží.

Jako tradičně při odjezdu přišla na řadu konzumace českých nápojů. Já jsem ostatní hostil dvoulitrovým šampusem, jehož prázdnou láhev si Táňa zamluvila jako vázičku. Vláďa málem omdlel - prý u nich doma již delší dobu panuje vázičkománie - a snažil se láhev v průběhu cesty nenápadně zlikvidovat. My jsme ji však stejně vytáhli z koše, kam ji zahodil, a schovali do přívěsu v předpokladu, že nejdříve omdlí Táňa, až zjistí, že "vázička" zmizela. A podruhé Vláďa, až jí vytáhneme z tajných koutů po návratu v Praze. Jak to dopadlo, nemám tušení, ale dlouho jsem jí mezi koly v přívěsu viděl. Cestou jsme vyrobili ještě mnoho podobných "váziček".

Bohužel v průběhu jízdy Rakouskem a Německem začalo být jasné, že do Varrazze včas nedorazíme. Za Milánem se už dalo spočítat zpoždění na minimální dvě hodiny. Vzhledem k tomu, že plánovaná 8hodinová čekačka autobusu na tomto místě by se protáhla až do půlnoci a lidi by místo denního lážopláža čekali pár hodin ve tmě, bylo operativně rozhodnuto využít možnosti protáhnout první jízdu busu na 22 hodin v kuse a dojet tak daleko, jak to půjde. Přestávkou ve Varrazze by byl totiž s největší pravděpodobností ohrožen i cílový čas dojezdu do Carcassonnu, prvního místa, kde naše expedice měla začít. Účastníci zájezdu zasedli ke kartám a k pivu (chvíli se hrálo i na kytaru a zpívalo), hru však každou chvíli přerušoval nějaký tunel a to jak na trase Miláno-Janova, tak dále po pobřežní dálnici ve směru na Monaco a Francii. Vláďa Rybář "plácl", že jich je určitě přes stovku (při cestě zpátky se ukázalo, že jeho odhad byl správný). Náhradním místem přespání se nakonec stala pumpa na dálnici poblíž francouzského městečka Fréjus (kousek za Cannes, ale před Marseillí), kde jsme zaparkovali asi kolem kolem 21. hodiny s odhadem, že do Carcassonne schází asi 500 kilometrů.