Pyreneje 2000: 4. den - zdolání Col Tourmalet a návštěva Lourd

LOURDY patří ke čtyřem nejznámějším poutním místům katolických věřících vedle Říma, Jerusaléma a španělského městečka Santiago de Compostella. Lázně ročně navštíví 5,5 miliónů návštěvníků, ať už nemocných nebo pouze turistů. Je to druhé nejnavštěvovanější místo ve Francii hned po Paříži. Je tu 350 hotelů se 40 tisíci lůžky, 600 obchodů, z nichž 80 % prodává religiózní předměty. Kromě podpory víry v uzdravení je město skutečně jedněmi velkými lázněmi. Všude je plno kohoutků s kalíškem, aby každý poutník mohl ochutnat zázračnou vodu (napil jsem se a doufal jsem, že poutník přede mnou měl v nejhorším případě pouze lehké zdravotní problémy). Všude na ulicích je vidět plno sestřiček a příslušníků řádu Maltézských rytířů (?), který sídlí v hradě nad městem. Při průjezdu lázeňskou hlavní třídou plnou restaurací mě napadla svatokrádežná myšlenka: Jak to tu asi vypadá v noci? Ale fuj řekl jsem si, tady se určitě nechlastá! To jenom já jsem spáchal před chvílí v kostele drobný hříšek, abych zkusil, zda Bůh existuje. Pokud ano, určitě mě musel vidět a měl mne vzápětí srazit z kola. Anebo mi velkoryse coby drobnému hříšníkovi odpustit. Nic se nestalo, ale já dodnes nevím, jestli je to tím, že On neexistuje, nebo je tak velkorysý. Taky už může být starý a slepý. Já jsem narozdíl od Bernadetty žádné znamení nedostal a v dalších dnech jsem se do kopců štval a trpěl bez jakéhokoliv vyššího zásahu.

Po večeři - jak jinak - následoval - jak jinak - další noční přesun z Lourd zase zpátky do hor, tentokráte do oblasti zvané Gavarnie (cca 80 km), kam jsme se nedostali po plánované cestě přes Tourmalet. Stoupající silnice vedla podél říčky Gavarnie stejnojmenným údolím, přičemž jsme projížděli jedno sympaticky vypadající lázeňské městečko za druhým. Když začaly serpentiny, už byla tma. Díky tomu byl aspoň vidět úžasně nasvícený most v městečku Luz. Silnice stále stoupala a stoupala a stoupala neuvěřitelnými zatáčkami, až to začalo být divné. Řidiči jeli s námi bůhvíkam. Dávno jsme opustili civilizaci, kde jsme doufali ten večer navštívit místní lokál. Když už jsme zůstali sami mezi zemí a nebem, skončili jsme na ploše, o které jsme nevěděli, jestli jde o parkoviště nebo o dojezd sjezdovek.