Pyreneje 2000: 10. den - jízda po pobřeží Lví zátoky v oblasti Perpignanu

Toto byl vlastně jediný den, kdy se nikam nespěchalo a kdy si každý mohl dělat, co chtěl. Třeba zůstat jenom na pláži. Většina však přesto  vyrazila na cyklistický výlet kromě Honzy Jelínka, který vyrazil pravděpodobně až do Španělska. Přidal jsem se ke skupince kolem Aleše P., který mířil podél pobřeží na jih. Za cíl jsme zvolili vesničku Collioure, ale radši jsme to obrátili už v Argéles-S-Mer, kde se konal trh a kde jsme viděli zadní voj jiné skupinky od nás. My jsme obrátili směr jízdy na Perpignan a snažili se překročit řeku Tech. Aleš s Jitkou se chtěli brodit, mě to ale nebralo, tak jsem to vzal středem dálnice. Tak jsem byl odvážný! Měla jedinou vadu, chyběl jí asfaltový koberec. Sjeli jsme z ní do městečka ELNE *, kde na vršíčku stojí katedrála Ste-Eulalie-et-Ste-Julie. Chvíli jsme přemítali, máme-li zaplatit vstupné a navštívit vyhlášenou křížovou chodbu. Zvítězila v nás však barbarství, tak jsme si rozebrali letáky z koše u pokladny a razili dál.

Cestu do Perpignanu jsme odpískly, nějak jsme vyplýtvali čas. Držela nás pouze myšlenka na oběd v restauraci a mořské bestie. Cestou jsme ještě v supermarketu doplnili kopačáky. Před St.Cyprienem nás pustil Honza, který do restaurace nechtěl. My jsme skončili pro Francii v typické restauraci se španělským národním jídlem paellou. V zemi původu jsme to nestihli. Dal jsem si jí s nudlemi (ostatní s rýží) a celou černou s mořskými plody. Tipoval jsem, že do ní dávají živočišné uhlí, někdo soudil, že je to od sépie. Nebylo to špatné. Aleš s Jitkou tvrdili, že ta moje s nudlemi je lepší. Věc chuti. Na závěr jsme  si dali Katalánský desert, což byl jakýsi krém (pudingový?) pokrytý krustou karamelizovaného cukru. Dobré to bylo. Bohužel mušle již nebyly (Reifovi, kteří jedli před námi, je sežrali!). Asi to byl nějaký český kuchař, kterému se kolem 14:30 nechtělo moc vařit. I obsluha byla mírně řečeno líná. Nikam jsem však nespěchali. Někdy v průběhu oběda kolem projel Honza. Prý se ztratil.