Pyreneje 2000: 11. den - návštěva Seté a přejezd do Itálie 

Návštěvu městečka Séte *, francouzských Benátek, nakonec všichni pojali na kolech. Bylo přes kopec a cca 2 až 3 kilometry od busu. Nábřežní ulice byly po ránu prázdné, bylo ještě před devátou a byla neděle. Samozřejmě, že Benátky to připomíná pouze vzdáleně, ale pár kanálů město protíná. Jedná se mj. o druhý největší francouzský přistav na pobřeží Středozemního moře hned po Marseille. Moc to vidět nebylo. Řeknu vám, že jízda přes rošty sklopných mostů byla nepříjemná. Čekal jsem stále na smyk. Centrum nebylo veliké a tak jej člověk projel na kole za chvíli. Mohl jsem si tak akorát představovat, jak tu vypadá večer a jak sedím na hraně některého z kanálů a pojídám mušle. Moc hezká představa. Asi taky někdy příště. Nad vodou se tyčil téměř 200 metrový kopec, na který nevedly žádné postupné serpentiny, ale téměř rovný stoupák, aspoň od vnitrozemí. Takový sklon jsme nezažil nikde v horách a musel jet na poslední převod. Slunce pražilo. Kolo se mi málem začalo stavět na zadní. To byl teda závěr! Výhledy z vrchu jsou však krásné, bohužel ostré záběry rušil horký opar.

Všichni se chovali uvědoměle, jako praví pionýři, takže jsme snad na minutu ve 12:00 opouštěli Séte. Čekalo nás město Riva del Garda v Itálii na jezeře Garda na jižní straně Dolomit. Cca 1000 kilometrů před námi. Cestou Provencí do busu pražilo slunce. V blízkosti Monte Carla se přetrhla řemenice a nastala nucená hodinová oprava. Přestávka se naštěstí strefila do času večeře. Monte Carlo a Monaco bylo z parkingu vysoko nad zálivem skutečně jako na dlani. A pak zase přišly na řadu karty a tunely! Vláďa je začal počítat, aby dokázal, že cestou do Francie jejich počet neprohádal. Také jsme soutěžili, kdo přesněji uhádne délku tunelu. Počítalo se i množství skleníků v každém z údolíček na italské straně a počet knížecích jachet. Mosty jsme nepočítali, ale bylo jich stejně jako tunelů. No a jely kopačáky! K jezeru Lago di Garda jsme dorazili kolem 3. k ránu místo prorokované 5. hodiny.