Apeniny 2001: 1. den - odjezd z Prahy

Milí kamarádi, dovolte, abych se pokusil zaznamenat průběh zájezdu tak, jak jsem jej zažil já (jinak jsem jej ani zažít nemohl). Takže další čtení se odvíjí od vzpomínek Jirky Michala, který ne vždy jel s ostatními a ostatní občas nejeli s ním. Přesto jsem se pokusil zachytit i ty děje, které se děly souběžně s mými tak, jak mi je občas někdo prozradil (pokud chtěl).

Fotografický materiál je použit z mých vlastních zdrojů a tentokráte navíc i ze zdrojů Aleše Peče a Jirky Dědinové bez jejich velkorysého svolení.

Sraz účastníků zájezdu a nakládání kol probíhalo v den odjezdu - 16. května 2001 ve středu - v pohodě. Autobus přijel do Prahy-Strašnic včas a i většina účastníků byla na místě dříve, než v poslední minutě srazu, v 19:30. Hodně účastníků přijelo na kole, nejzatíženější však jako vždycky Jelínkovi, kteří si přivezli na kolech celý dům.

Představili se nám úplně noví řidiči, Franta s Pavlem. Naše starosti při nakládání vyvolal přívěs, který jsme znali z Korsiky a který nám tehdy způsobil šrámy na kolech. Řidiči však tvrdili, že zavěšování kol se zlepšilo a kola pečlivě vázali.

A tak zatímco se nakládali kola, obšťastňovali nás rodinní příbuzní, kteří s námi nejeli, různými historkami. Vláďa Svátek například svým nateklým kolenem. No a pak už se jelo. Všechno se stihlo podle plánu a my vyrazili pouze o 15 minut později, ve 20:15.

Poslední zastávkou na cestě do ciziny byly tentokráte České Budějovice, protože autobus čerpal naftu ve vlastním podniku, ČSAD Jihotrans. My jsme zatím zalezli do McDonalda. V určenou dobu jsme se postavili na parking a čekali. Ale bus nikde. A tak začaly klasické žertíky: Co dál, když vlastně s sebou nic nemáme a kolik si kluci vydělají prodejem věcí v buse. Ten se samozřejmě objevil.

Na hranici v Dolním Dvořišti nás Rakušané klasicky prohnali frontou v uzavřeném prostoru a čuměli na auto, ale nic nenašli a my mohli pokračovat. Popíjení cestou ukončilo zalehnutí ke spánku.