Apeniny 2001: 2. den - Ascoli Piceno

Cesta bohužel pokračovala velice pomalu. V době probuzení a snídaně jsme byli ještě stále v severní Itálii; navíc nám před Bolognou praskla jedna pneumatika, což znamenalo minimálně další půlhodinu zpoždění. Muzikanti vzali kytary, aspoň jsme si poprvé zapěli.

Protože se čas nedařilo stahovat, vzniknul problém, co s načatým večerem. Bylo zřejmé, že ten den již na kola nevyrazíme. Prohlídka města Ascoli Piceno a následující sjezd na kolech k moři moc nevycházel. Proto jsme doufali, že aspoň stihneme vlítnout do Ascoli a prohlédnout si jej. To se nakonec podařilo, i když to bylo s odřenýma ušima.

Do ASCOLI PICENA, které leží v kraji Marché a říká se mu malá Siena, jsme dorazili v 19:00 a odjezd byl dán natvrdo ve 20:00. Hodina musela stačit. K moři zbývalo 25 kilometrů. Chtěli jsme zaparkovat dříve než se setmí. Naštěstí řidiči chytili dobrý flek hned u nádraží, které bylo velmi blízko středověkého centra.  Stačilo přejít most Maggiore a už jsme byli v historii. Hlavní ulicí Corso Vittorio Emanuele - jednoho z obnovitelů sjednocené Itálie - jsme se dostali na náměstí 

ASCOLI PICENO ** (kraj Marche, Italia-Michelin str. 93, Itálie-Olympia str. 141). Známé jako "malá Sienna" - zachovalé středověké a renesanční městečko. Starověké Asculum bylo hlavním městem Picenů a ve 3. stol. př. n. l. bylo včleněné do římské říše. V centru města je Piazza del Popolo, jedno z nejharmoničtějších renesančních náměstí v Itálii. Obklopuje jej množství staveb ze 13. až 14. století.

Piazza Arringo, kde byla informační kancelář ještě stále otevřená, a získali plánek města. Pak už jsme spěchali na "Náměstí lidu" / Piazza popolo. To je obklopeno krásnými středověkými domy, jako jsou radnice Palazzo dei Capitani del Popolo, kostel San Francesca a obchodní lodžií (Loggia dei Mercanti) a dalšími starověkými domy. Architektonicky působí skutečně velmi kompaktně. Kvůli nedostatku času nebylo možné brousit v dalších starověkých uličkách, protože jsme se museli včas vrátit a snažili jsme se také koupit italské víno. To se nakonec podařilo pouze Reifovým, čímž bylo zabezpečeno pouze 2. kupé. Ostatní neplakali, neboť měli stále spoustu pití z Čech.

K moři jsme nakonec skutečně před setměním dojeli a hledali plac. Tím se nakonec stal kruhový parkovací objezd na konci městečka Martinsicuro, kde byl zákaz stání. Doufali jsme, že na začátku sezóny budou karabiniéři shovívaví. Byli a projeli kolem několikrát. Po vyhlédnutí několika přijatelných míst na spaní pod širákem jsme zasedli na násep u autobusu a kecali a popíjeli. Druhé kupé již italské víno, ostatní zásoby z domova. Do moře vlezlo velice málo lidí, neboť vanul chladný vítr.

Nakonec část účastníků zalehla v buse, část odešla spát pod stříšku plážové vinárničky a někteří spali přímo na pláži.