Apeniny 2001: 4. den - NP Gran Sasso

 
PARCO NAZIONALE DEL GRAN SASSO ** (kraj Abruzzi, Italy_Michelin, str. 80). Nejvyšší masív v Abruzzi s hlavním vrcholem Corno Grande 2912 m. Zahrnuje i město L´Aquila *, správní středisko regionu. Na Campo Imperatore ** je silnice vybudovaná za Mussoliniho a vede náhorní krajinou. Prohánějí se stáda ovcí a divokých koní. Za pozornost stojí i dlouhé, zelené údolí Valle del Vomano **. Pozoruhodné je i městečko Castelli *.

Vzhledem k pokročilejšímu odpolednímu času jela polovina bikerů rovnou k městečku Castel del Monte, druhá se rozhodla přeciť jenom kousek silnicí vedoucí po Campo Imperatore se projet. Nabízel se i přejezd horským okruhem přes Monte la Serra, ale tato možnost byla zavržena vzhledem k nedostatku času a panující klimatické nejistotě. Jízda po dobré asfaltce s nijak náročnými výjezdy, pod vrcholky dosahujícími 2500 metrů a na mnoha místech ještě plných sněhových jazyků byla velmi příjemná. Navíc sluníčko začalo stále více vykukovat. V určitém bodě asi po pěti kilometrech jsme se otočili a jeli zpátky. Marie S. a Hanka Z. zůstali na půl cesty u prapodivného sousoší, jehož výklad později rozčeřil názorovou jednotu na to, co vlastně skulptura měla představovat: Jestli matku, které horský horal krade dítě, nebo matku, která naopak dává horalovi své dítě do úschovy? Nebylo ani jasné, zda-li jde o mužskou a ženskou postavu a už vůbec ne, která je ta ženská a která mužská. To umožnilo množství výkladů.

Po projížďce po Campo Imperátore následoval překvapivě asi 100 až 200 metrový výstup do dalšího sedla ve výši 1600 metrů a pak již sjezd táhnoucí se až do městečka CASTEL DEL MONTE (1346 m). Na centrálním náměstíčku malého horského městečka jsme se opět všichni srazili v místní kavárničce. Byla sobota a všude chcípl pes, kromě starých dědků a žebravých psů. Skupinky našich lidí si střídavě odskakovaly podívat se do staré části města, do spleti uliček, které připomínaly hlavolam. Vzhledem k nedostatku map s podrobnějším měřítkem jsme další profil trati pouze odhadovali. Tušili jsme však, že nás asi čeká sakramentský výstup a že to žádné leháro nebude. Z Castel del Monte však silnice dál příjemně klesala k další, nížeji položené náhorní plošině Il Piano plné barevných políček. U odbočky k vesnici Ofena bylo jasné, že jsme právě dosáhli "dna" sjezdu v nadmořské výšce asi 700 metrů a profil se obrací. Čekal nás několikakilometrový stoupák do sedla Forca di Penne (918 m). Zde jsme se opět sešikovali, protože při pokračování  na Corvaru bylo potřeba najít při sjezdu nábližku. Pokud bychom jí totiž nenašli, čekal nás šestikilometrový okruh navíc. Samozřejmě že jsme jí našli! V prudkém sjezdu a v krátkém, leč velmi ostrém stoupáku jsme dorazili do městečka CORVARA (cca 700 m). Přestože času nebylo nazbyt, prohlídku jsme nemohli vynechat. Kamenité hnízdo bylo velmi působivě přilepeno na skálu a působilo překvapivě velice mrtvým dojmem. Skutečně bylo minimálně obydlené. Lidi jsme neviděli, ale známky zde po nich byli. Spíše v něm ale žili kozy. To byl zážitek.