Apeniny 2001: 5. den - NP d´Abruzzo

Pak se bohužel jízda s kopce stane velmi nebezpečná. Za zády s Reifovými jsem vyrazili. Sviňský déšť přidával a časem lilo jako z konve. Dávno jsme byli durch a nezbývalo nic jiného, než do cíle, městečka Anversa degli Abruzzi dorazit. Ať se děje, co se děje. Bohužel jsme v těch chvílích projížděli nádhernou horskou soutěskou, která nám mizela za clonou vody. Na závěr se hory rozevřely a v dešti bylo vidět kouzelné městečko Anversa. Bohužel nic z toho nešlo fotografovat. Řidiči chytře u vleku roztáhli postranní celtu, která tak vytvořila poměrně veliký krytý a suchý prostor.

Začali jsme neprodleně nakládat kola a čekali na dojezdy ostatních. Další dorazil Vláďa R. s tím, že Táňa s sebou před chvílí při průjezdu historickým jádrem města na mokrém asfaltu švihla a nabrala hlavou dům. Znělo to děsivě, ale říkali jsme si, když Táňu opustil, tak se asi zase tolik nestalo. Táňa za chvíli dorazila a vypadala v pořádku. Akorát ji v dalších dnech vyrostlo pěkné jelito na stehně. A pak dojížděly další a další mokré trosky. Kola šla rychle na valník, po odpadních koších lezlo spousta slimáků a my se chystali co nejdříve zmizet. Čekal nás autobusový přejezd z Anversy do Tivoli přes střední pás Apenin. Čili přesun z hornatého kraje Abruzzo do kraje Lazio.

Cestou po dálnici někteří mastili karty, jiní koukali po hornaté krajině. A bylo stále na co koukat. Bohužel před Tivoli se klukům nepodařilo nikde najít vhodné místo na spaní. I zde byla krajina ještě poměrně hornatá. Úvozy kolem silnic byly zarostlé a nikde žádná odpočívadla. Projeli jsme Tivoli a zastavili na prvním odstavném pruhu, který se namanul. Bohužel holky neměly kam utéci a po vodě také žádná památka. Pouze nás za plotem přivítal kůň. Rozhodli jsme se hledat dál. Sedl jsem si do kabiny k řidičům, abych jim pomohl. Vyrazili jsme směr Marcelinno, po úbočí hory vysoko nad rovinou táhnoucí se až k Římu. Z hloubky na nás svítila spousta světel a bylo to velmi překrásné. Hledání však bylo téměř k uzoufání. Silnice byly stále zarostlé a neumožňovaly nikde vůz odstavit. Projížděli jsme jedno městečko za druhým úplně bezvýsledně. Za  takového stavu jsme nepohrdli odstavným pruhem v jakési díře, i když jsme stáli přímo proti baru. Mj. byl otevřen. Místo nebylo o moc lepší, ale holky měly aspoň jakoustakous možnost si odskočit. Bylo to ale hodně blbé místo. Ten večer bylo nejlépe co nejdříve usnout.