Apeniny 2001: 6. den - Villa Adriana, Colli Albani

Městečkem Pomezia (108 m) jsme jenom prolétli a pečlivě hlídali v plné rychlosti odbočku k moři, abychom nejeli přes Torvaiánicu. (2 m). To by nás totiž stálo pár kilometrů navíc, zatímco při přesné trase přes Cascinu Capocottu jsme věděli, že dojedeme později, ale v rozmezí přípustné akademické čtvrthodinky. Jako "šéf zájezdu" jsem si dělal starosti, jak budu vypadat v očích ostatních při pozdním dojezdu. Tempo stále nepolevovalo, ti dva šílenci vepředu drželi stále tempo někde kolem 40 km/hod. A tak jsme skutečně pouze v 15minutovém zpoždění dorazili k busu. Cíl, městečko Guardapasso jsme nikde nenašli, ale nevadilo to. V okamžiku vyjetí na pobřežní komunikaci stál bus hned za rohem na dohled. Velice se mi ulevilo, když jsem zjistil, že před námi dorazili pouze Jelínkovi. Nejenomže jsem si mohl dát v klidu pivo a odejít na pláž, ale ještě se tvářit, kde proboha ostatní jsou! Někteří mi dokonce volali na mobil, aby zjistili, jak se k busu dostat.

Všichni naši účastníci se samozřejmě nakonec našli a začali objevovat na pláži. I Aleš s Jitkou, kteří z Marina objížděli jezero po jeho delší, jižní straně. Všechny potěšilo příjemné, teplejší moře a poloprázdné pláže. K dispozici byly též sprchy s normální vodou. 

Aleš domluvil sezení na pláži i v noci, protože ta se jinak po 20. hodině zavírala. Pláže byly téměř po celé délce obehnány ploty a vstupovat se dalo pouze bránami.  Po večeři však začala diskuse vyvolaná spaním z minulé noci. Již podruhé jsme stáli na poměrně frekventované komunikaci. Klidnější místo by nikomu nevadilo. Nakonec jsme se přiklonili k názoru vyhledat nové místo, blíže k Lido di Óstia. Hledání nebylo vůbec jednoduché, ale měli jsme kliku a našli volný přístup k moři, i když s horším vybavením. Nevedla však kolem nás žádná komunikace túrujících vozidel. Muzikanti si dali zpěvníky do přívěsu mezi kola, my ostatní se rozsadili kolem plotu a pěli a cpali do sebe olivy, které do nás tlačil Karel Z.