Mikuláš 2001: 2. den - Horní Mísečky

Trasa: TJ Rapid 0,0 km - Rovinka 846 m, 2,5 km - Janova Hora 2,5 / 5 km - Horní Mísečky / Jilemnická bouda 6,5  / 11,5 km - Třídomí 5,5 / 17 km - Rovinka 2 / 19 km - TJ Rapid 2,5 / 21,5 km - Velveta - TJ Rapid 1,5 / 23 km

Ranní vstávání bylo samozřejmě pro některé těžké. Ale dobu odchodu jsme nepřeháněli. Museli jsme totiž čekat na Vláďu R. s Táňou N, kteří přijížděli teprve v sobotu dopoledne. Nakonec jsme z chalupy vyrazili kolem 10:30. Teploměr na zakryté severní straně TJ Rapidu hlásil mínus 5 stupňů Celsia. Na protější svahy však slunce svítilo ostošest a nebe bylo zářivě modré bez jediného obláčku. Sraz byl v bufetě na Rovinkách. Zde si pouze někteří silní jedinci dali frťana, jiní aspoň pivo. Někteří nic, a proto také záhy Petr B. jako první vyrazil do stopy a hnal se východní cestou na Mísečky. 

Zbytek zavelel západní přes Janovu boudu. Pole běžkařů se záhy roztrhalo podle výkonnosti. Nevadilo to. Sraz byl na Jilemnické, ke které jsme se postupně produpávali. Sníh byl skvostný. Kolem nás kroužil Vláďa K., který se stále snažil získat parťáka k výstupu na Vrbatku. Ale nikdo nejevil zájem. Bylo příliš nádherně na nějaké honičky, z Jilemnické se nikomu dál nechtělo. Po dobrém obědě a borůvkovém koláči bylo rozhodnuto vyrazit zpátky na Rovinky. 

Protože bylo daleko méně hodin, než jsme očekávali, rozhodli jsme se využít dřívějšího příchodu do chalupy a dospat se. Jak jsme řekli, tak jsme učinili. Kalíškování v bufetu na Rovinkách jsme samozřejmě nevynechali. V chalupě jsme byli tentokráte opravdu brzo, asi kolem 16. hodiny. Někdo si šel lehnout, většina kecala a pochrupkávala ve společenské místnosti a čekala na odchod k večeři.

Kolem 18. hodiny jsme se zvedli a sešli do Velvety na večeři. Po několika 12 stupňových pivech a masově chudé večeři jsme se vrátili jasnou nocí - s zářivým měsícem nad hlavou a svítícími hvězdami po obloze - zasněženou a krásně nasvícenou zimní zmrzlou krajinou zpátky na chalupu. Několik silných jedinců se okamžitě rozložilo po lavicích a začalo chrupat. Teprve po upozornění, že půjdou na kutě, toho nechali. Naši muzikanti vzali do pazour znovu kytary a muzika začala nanovo. Petr B. to proložil vzpomínáním a dokonce nám zadal několik složitých myšlenkových her. Naše tupé mozky se snažily chvíli spolupracovat, než zkolabovaly. Během zpívání se nám ale podařilo kvalitně doplnit některá pravidla hry Dostavník. Hru jsme nehráli. Stále čekáme na dobu, až Voltkařky zestárnou. Druhou noc jsme nevydrželi dlouho vzhůru jako první. Pakování do postýlek posledních lidských zbytků skončilo mezi druhou-třetí. To už nás zůstalo kolem stolu opravdu pár.