To byly příčiny, proč jsme na trať vyráželi teprve po 11. hodině. Tedy pozdě. A tedy špatně. Nejlépe na tom - od oka - byl trojlístek Reifových s Honzou P., kteří ten den nikam kvůli zmožení těl nespěchali a šli na kafíčko (jak se později ukázalo, byl to marný manévr, protože Italové vytvářeli frontu celý den). My ostatní tolik času neměli. Čekala nás totiž spleť ferrat, které jsou namačkány v Jižní skupině masívu Pala. Pro fajnšmekry byla připravená především kombinace dvou nejtěžších ferrát: Portón a del Velo. Jako alternativa pro špatné počasí byla k dispozici jednodušší ferrata Nico Gusella, kde se trasa vyhýbá především ferratě Portón, po níž lezení zvláště za sněhových podmínek bývá velmi komplikované. Ferrátě del Velo se zase dalo vyhnout sestupem po nejlehčí ferrátě tohoto čtyřlístku, ferrátě Vecchia. To byla nabídka dne! Vzhledem k pozdnímu času nástupu však šlo o pořádnou porci! Však už od rána se shlukovaly hloučky účastníků zájezdu a stále řešily, co vlastně ten den jít? Co to zase na nás ten Michal vymyslel za opičárnu!

Při vědomí časového skluzu jsem se snažil již od rána kormidlovat dámské křídlo Voltku dopředu celé skupiny ferrátistů. Při výjezdu na náhorní plošinu Altipiano delle San Martino se zdálo, že nám při časové smůle aspoň přeje počasí. Bylo nádherně. Přesto jsem místo pochodu hřebenovou trasou přes sedlo di Ball (2443 m) zvolil větší oblouk pře sedlo Pradidali (2711 m). Podle mého odhadu se jednalo o jednodušší postup terénem. Byť ukazatel u chaty Rosetta (2581 m) hlásil pro oba směry 2 hodiny pochodu k chatě Pradidal (2278 m), já jsem zvolil průchod stejnojmenným údolím než hřebenem. Pochod po náhorní plošině, zpočátku ve směru ledovec Fragusta, nebyl skutečně komplikovaný, byť hned na začátku jsme mírně kufrovali. Ukázalo se však, že nasazené tempo je příliš rychlé pro Honzu J. a také Marie S. Ta stačila jen s obtížemi. Bohužel až do sedla Pradidal cesta stoupala. Zde jsme počkali na Marii, protože Jelínkovi nám zmizeli z obzoru.