Naše představy o průběhu zájezdu vzaly velmi záhy za své. Proč? Mimo jiné kvůli přechodům přes hranice. Úplatnost celníků počínaje Poláky na obou přechodech včetně podobného chování Litevců.

Hrad Trakai a Vilnius jsme první den nestihli a tak se nemohli ještě navečer přesunout k NP Aukštaitija. Následující večer jsme nestrávili u moře u Rigy, ale ještě stále v jezerní oblasti Aukštaitija. Návštěva Rigy proto proběhla až odpoledne. Půlden ztracený se programem stále vláčel. Padla cyklistická projížďka NP Gauja. A jelo se rovnou do městečka Tartu. Po jeho prohlídce a projížďce kolem Čudského jezera jsme dorazili na sever Estonska do východní části NP Lahemaa. Teprve v tomto okamžiku jsme dohonili harmonogram!

Další den jsme se rozhodli zůstat na pobřeží NP Lahemaa ještě jednu noc a do Tallinu jet až ráno. Vznikla otázka, zda-li neminout ostrov Saaremaa. Většina byla proti. Po prohlídce estonské metropole jsme ještě týž večer dorazili do Kuressaare. Harmonogram byl srovnán. Poslední zásah do něj "provedl" Honza Jelínek, který se nám 9. den ztratil. V důsledku toho neproběhl noční přesun z Pärnu k hradu Bauska a místo toho jsme strávili noc na parkovišti před lotyšskou hranicí. A tak jsme zamířili do Jelgavy, neboť tato silnice směřovala příměji k moři. Vrch křížů jsme neminuli, ale padla odpolední jízda na kolech z Palangy do Klaipedy.

Finální úpravu si vyžádaly i poslední dva dny kvůli "čekačkám" autobusu a těžko odhadnutelné době, kterou budeme muset strávit na hranicích. Padla tak krátká návštěva Kaunasu. Na litevsko-polské hranici jsme se zdrželi dvě hodiny a v důsledku toho jsme museli za hranicí vozidlo odstavit na osm hodin a po rozednění pár hodin čekat v "polích", než vyprší 8hodinová povinná přestávka. Další cesta do Prahy byla nadoraz.