Pobaltí 2002: 4. den - Riga (Lotyšsko), Vörts Järv (Estonsko)
Představte si, že placatá litevská krajina vede až k lotyšské hranici a pak ještě dál, ale to už je lotyšská placatá krajina. A snad ještě placatější. Litevské kopečky na východě byly velehory. Na hranici LOTYŠSKA se opakovala úplatný střet s celníky. A i zde jsme museli objíždět kolonu kamiónů. Těsně po poledni jsme dorazili do druhé pobaltské metropole, lotyšské RIGY. Měl jsem pocit, že v tomto městě cítím více peněz než ve Vilniusu. Přináší je námořní přístav? Ten samozřejmě nebyl k zahlédnutí, neboť Riga je vnořena poměrně hluboko v deltě řeky Daugavy. Která je tu mimochodem velmi široká. Zatímco Vilnius působil maloměstsky, Riga ne. Tento dojem mohly zahladit i mohutné mosty přes řeku, široká nábřeží a semtam vyčnívající mnohapatrové věžové domy. Kostely a městské domy byly v Rize určitě o jedno patro vyšší než ve Vilniusu. Zato historické centrum nepůsobilo tak jednolitě a sevřeně jako v litevské metropoli. Možná i proto, že část lotyšského hlavního města je stále od války poškozena a obnova památek, což je v podstatě jejich zcela nová výstavba do původní podoby, vyžaduje čas a spoustu peněz. Za hranicí historické Rigy bylo město snad ještě více rozbito, aspoň na straně rozsáhlé městské tržnice. Přesto centrum vypadalo světácky díky spoustě hospůdek a butiků. Dosvědčovala to i cena kávy před kostelem sv. Petra, která stála 1,60 latu, tj. 88 korun. Malé pivo stálo 0,70 latu, tj. 38 korun. Darda. Bylo bohužel pondělí a to v Rize znamenalo k naší smůle zavřené památky. Nemohli jsme ani do jednoho kostela. Co nám zbývalo, než vše obdivovat zvenčí. Začali jsme po kávě (a samozřejmě toialetě) u kostela sv. Petra (Pétera bazníca). Jde o ukázku pobaltské gotické architektury s dodatečně postavenou vysokou barokní věží. Ta byla mnohokráte přestavována. Je vysoká úctyhodných 120 metrů a do 72 metrů se dá vyjet výtahem. Jenže bylo to zatracené pondělí. Vstupní čelo bylo velmi prosté a tak venkovní obhlídka skončila záhy. Přešli jsme do druhé poloviny historického centra přes ulici Kalku jela a došli na hlavní náměstí Doma laukums před rižskou katedrálou. Náměstí bylo obklopeno honosnými domy, o žádném se však průvodci nijak zvlášť nezmiňují. Na náměstíčku panovala ospalá nálada. Pod stromy před katedrálou si hrálo pár kluků chráníce se před sluncem. Katedrála, které se kvůli německému vlivu říká Dóm (Rígas Doms), byla zavřená. Jak jinak. Bylo obtížné ji nafotit zvenčí kvůli husté okolní zástavbě. Možná i proto, že je údajně největší v celém Pobaltí. Píše se o ní, že je amalgamem všech možných stylů počínaje románskými. Odcházeli jsme od ní úzkými uličkami se spoustou hospůdek ke hradu. Ten postavili kdysi livonští rytíři. Samozřejmě doznal mnoha změn. Dnes jsou v něm umístěna tři muzea a sídlí zde prezident. |
