Pobaltí 2002: 12. den - celodenní přesun Polskem

O posledním dni a posledním ránu se už toho mnoho nedá říci. V polské díře Szypliszki kousek za hranicemi jsme byli povinni čekat až do 11. hodiny. Nebylo co dělat. Pozdě mi došlo, že jsme mohli dojet kousek dál do Suwalek či Augustowa a před poledním odjezdem si prohlédnout tato letoviska na Suwalských jezerech. No jo.

Hanka Z. si krátila čas touláním po krajině, jiní líně popíjelo pivo, další skupina (převážně dívčí) se za poslední zlotky od Hanky Z. šla osprchovat. A čas se k 11. šoural. Pár minut před jedenáctou nás řidiči vysvobodili z přepravních limitů. A Ivo stále dokola počítal, kdy budeme doma. Mělo to však stále dvě neznámé. Byla před námi problematický průjezd Varšavou a polsko-českou hranicí. Reálná jízda zaostávala za jeho harmonogramem. Nebylo to však tragické. Ještě stále to bylo v limitu. Průjezd polskou metropolí tragický skutečně byl. Bohužel všechny průjezdy vedou centrem a kluci jeli z nějakých důvodů snad ještě centrem centrovatějším. Překonání Varšavy od jedné cedule k druhé trval čistou hodinu. Na druhé straně jsme byli v 18:00. Před námi ležely další stovky kilometrů lautr roviny, po kterých se jelo pomaleji, než v Pobaltí. Kvůli hustšímu provozu. Na polsko-českou hranici jme přibyli ve středu v 01:30. Většina lidí v polospánku vydala mátožně pasy řidičům a klimbala dál. Tentokráte jsme celnicí projeli zázračně rychle.