Šlapárna jako za stara 2002: 1. den - Hornopožárské polesí / Sázava
Výlet začal "hádejte jak"? Kdo zná železniční zastávku Pyšely, odpověď zná. Kdo ne, tak vězte, že toto "nádraží" tvoří perón a hospoda. Personál zrovna vytíral podlahu. Poprosil nás, ať jim dáme čtyři minuty. Trvalo to o chvíli déle, ale ten den jsme byli první návštěvníci. Nejdříve to vypadalo pouze na žbrďólek u pultu, ale dámy se rozesadily a hned si objednaly kafíčko. Tak jsme začali. Šlapání nebylo příjemné, neboť pršelo. Naštěstí nelilo jako z konve. Cesta byla rozbahněná, což pociťovala nejvíce rodina Kafkových, která šla v teniskách, které geniální Jarda nastříkal látkou odpuzující vodu. Tak jsme jim drželi palce. V Nespekách jsme byli za chvíli a bylo poledne. Hádejte, kde jsme zase skončili? Nebylo kam spěchat a tak jsme poobědvali. Já - Jirka M. - jsem se šíleně přecpal, neb jsem si dal pravého tataráka. Porce byla minimálně pro dva, takže jsem nesnědl ani všech sedm topinek. Jednu jsem nechal. Najedení a spokojení jsme se vydali vstříc dešti a konečně Posázavské stezce po červené turistické. Chvílemi přestala dokonce padat voda z nebe, ale jenom chvílemi. Pod zříceninou hradu nám štěstí nepřálo, vodácký kiosek byl zavřený. A cesta začal stoupat na vrcholky Hornopožárského polesí. Někdo nadával, prskal. Bez větších problémů - až na kufrantskou část - jsme dorazili v pohodě do ubytovny a po půl hodině se již slézali v pantoflích v přilehlé restauraci. Kolem 18. jsme byli opět po kupě, a to nadlouho. Poslední z nás opouštěli restauraci až ke třetí ráno. Večer proběhl tradičně: s dobrou muzikou a křepčícími "důchodci". Roztančili jsme i jediné čtyři místní návštěvníky. Jo, ještě bych měl připomenout, že po dlouhém testování jsem si nakonec dal klasický smažený řízek. Když mne přinesli kolo od vozu, tak jsem málem upadnul. A hrdinně jsem vše opět "sežral". Fuj! To byla darda. |
