Šlapárna jako za stara 2002: 2. den - Posázavská stezka / Sázava
Ráno bylo pro některé náročnější, ale pozdějším odchodem, až v 10:00 jsme dali všem šanci se vzmátořit. Jediný, kdo toho plně nevyužil, byl Jarda K. Podle jeho vlastních slov neočekával výraznější zlepšení svého stavu před pozdějším odpolednem. Na rozdíl od prvého dne tentokráte nepršelo, ale bylo bohužel nevlídněji. Bylo chladno. Společnost už nebyla tolik naladěna na hospody, takže jsme minuli nádražní v Kamenném Přívoze a Na starou poštu zalezla jenom malá skupinka. Zbytek byl odeslán do Rakous. To byl tip Jirky Hory. Prý tam vaří lépe než v Třebsíně. Druhou, hospodštější skupinu se náš tipař snažil hnát přes pole, což jsme mu nedovolili. V Rakousích na nás "loudálky" již zbytek čekal. Bylo poledne, měli jsme za sebou cca pět kilometrů, čili nejvyšší čas oběda. Někteří mezi námi začali pomalinku omdlévat z rychlého pochodového tempa. My zkušení jsme se ovšem nenechali vyvést z míry. Trasa byla dlouhá okolo 16 kilometrů a bylo zřejmé, že nechceme-li strašit v Davli na nádraží již od doby obědní, musíme vést trasu co nejvíce hospodami. Na třebsínskou hospodu jsme se nakonec vykašlali a sešli nábližkami zpátky na červenou podél vody. Nedošlo ani na pečení buřtů, neboť všichni byli opět přecpáni z porcí pro armádu. Teprve s blízkostí Pikovic se zdálo, že i tento den nás asi voda nemine. Na déšť jsme čekali - kde jinde - v hospodě. Někteří odbíhali do místní cukrárny. Okolo půl čtvrté jsme se zvedli, přešli most u Petrova a vyrazili po odporné mazlavé cestě podél Sázavy do Davle. V té době už pršelo vydatně. Ideální počasí na prozkoušení tábornické dovednosti rozdělat oheň v dešti. Péci buřty však už chtěla jediná Daria. Nedala si totiž k bědu přílohu a nebyla odporně narvaná jako většina ostatních. Na buřty ale nedošlo. V okolí davelského nádraží už jej nikdo rozdělávat nechtěl. V té již lilo dost. A to je tak všechno. Jo, ještě jsme udělali vrásky paní průvodčí, neb jsme nebyli coby držitelé skupinové slevy a tedy jediného kusu lístku ve vlaku pohromadě, ale na několika místech. A to se nesmí. Bóže, ať už ty dráhy někdo odstřelí!" |
