Massif Central 2003 / 3. den: Výjezd na Puy de Dóme

To teda byl den. Celý večer jsme rokovali, jak to provést a má-li to smysl. Myslím, že se i poprvé orientačně hlasovalo, jestli myšlenku výjezdu na vrchol sopky Puy de Dóme bohužel neopustit. V okamžiku, kdy nás - odhaduji dva až tři - velice málo, že by jim to velmi vadilo a že jsou ochotni vyjet na vrchol i brzo poránu, našli se i další, kteří se rozhodli se k té ptákovině připojit. Ranní vstávání bylo krušné. Já jsem se probudil o chvíli dříve, za úplné tmy. Aspoň jsem měl možnost si v tichosti autobusu snášet věci a ještě v klidu se oblékat. Čas se však nezadržitelně řítil. Šestá byla za chvíli. V průběhu vyndávání kol se přeciť už jenom rozednívalo a bylo zřejmé, že za úplné tmy nepojedeme a že na cestu určitě uvidíme.

První vyrazily Jana J. s Hankou Z., aby získaly náskok proti ostatním chrtům a nebyly příliš daleko na chvostě. A posléze vyráželi další a další. Mýto bylo prázdné, závora dole. Počasí bylo velmi studené. Velmi záhy začaly mrznout prsty a později i prsty u nohou. Ručička teploměru se zastavila na nule stupňů Celsia. Dopředu vyrazili Ivo s Karlem, po nich větší skupina a na konci se v klidu štrachali Jana s Hankou Z. Silnička šla prudce nahoru. Ukazatel o průměrném 12,5 % stoupání nelhal. Silnička se stále kroutila dokola a kroutila a konec nikde. Asi kolem půl sedmé kolem nahoru projel pokladník mýta. Když se o patnáct minut vracel později, zastavoval se u našich skupinek se slovy, za kolik minut musíme být nahoře. Naší sdělil za 10 minut.  Odkejvali jsme to, i když jsme věděli, že za tu dobu to nestihneme. Vrchol byl ještě daleko.