Co říci k cestě. Točila se, kroutila se, stoupala, klesala, žádná veliká pohoda, jak jsem si původně představoval. Ani si nepamatuji všechny ty vyhlídky a místa zastavení, odkud odevšad se dalo fotografovat či koukat dolů do kaňonu. Prvním takovým místem bylo odpočívadlo nad le Pont d´Arc. Poté se silnice nadlouho odchýlila od soutěsky a vrátila se až po odbočce na Bivouac de Gaud. Aspoň si myslím, že až za tímto bodem se silnice vrátila zpátky ke kaňonu a že zde jsme fotografovali první velikou zákrutu na řece Ardéche. V tom případě by to byla vyhlídka Belvédere de Gaud. Ale je také možné, že nějaké vyhlídky byly na cestě již předtím.

Cestu nám zpestřil peleton historických automobilů. Vyhlídek je více, než bylo zakresleno na pláncích. Odbočka na Bivouac de Gournier, kde měli sejít naši pěšáci, byla velmi nenápadná. Při pohledu ze strany napadala každého otázka, kudy naši sešli? Skalní stěna v těchto místech pod silnicí byla kolmá. Ale nějak to muselo jít. Přibližně v té době jsme začali snít o návštěvě restaurace. Bylo horko. Při první cestě jsme si všimli jediného restauračního zařízení v příjemné zahradě. Tu jsme vyhlíželi. Jenže ne a ne na ní narazit. Trvalo to velmi dlouho, než jsme narazili na ceduli hlásající pět minut jízdy k cíli. Jenže my jeli a jeli a hospoda nikde. Pět minut dávno minulo, ne-li dvakrát. To bylo podezřelé. Ale byla tam. Jenže všechny stolky venku byly obsazené, museli jsme dovnitř. Než jsme si stačili docela nespokojení objednat, vrazila dovnitř další parta našich a přesvědčila, abychom jeli dál. Že si sedneme do hospody na konci cesty. Byly už téměř dvě a ke konci kaňonu Ardéche zbýval skutečně kousek. Tak jsme se zvedli a jeli s ostatními. Ještě jsme minuli Belvédere de la Madeleine a ještě Cirque de la Madeleine a ještě jednu vyhlídku - Grand Belvédere. A ještě Ranc Pointu, odkud se skutečně již pouze sjíždělo. To to svištělo.