Massif Central 2003 / 11. den: Speyer

Líčení, které bude následovat, nebude pro většinu ke čtení. je totiž příliš individuální kvůli osamocené pouti na kole. A ke všemu je prosta fotografií. Už jsme neměl film a fotoaparát jsem si poslední den nebral. Pokud se však rádi nimráte v detailech, tak vám v dalším čtení nebráním.

Protože v cyklistických botách s nášlapným systémem se chodí blbě, vrátil jsem se ke kolu u katedrály. Zrovna skončila mše, tak jsem vlezl dovnitř. Dóm je impozantní stavba, leč docela chudé výzdoby. Evidentně se tu konala jakási sláva ve prospěch mentálně postižených dětí a mládeže. Před dómem si již lidé v bílých čepicích sedali za stoly, dostávali jakési maso á la řecká kuchyně a na pódiu předváděla kapela mentálně postižených své skladby. Všichni hráli na bicí nástroje a bouchali do nich nadšeně. Po nějaké době naslouchání, kdy se ukázalo, že skladba jde stále dokola, jsem odcvaknul kolo a jal se město projíždět. Slavnost ve prospěch postižených se konala na více místech po městě. Na kole jsem projel spoustu koutů, kam mnozí z našich možná ani nedošli. Možná je ale jako já projeli. Zvláštního kostela St. Joseph. který pouze vypadal starodávně. To Gedächtniskirche starý byl. Po projetí parkem pod Dómem jsem zamířil na břeh Rýna a přemýšlel, co dál. Jet podél řeky? Ta byla obsypána turisty. Opřen o strom, jsme zlikvidoval oběd a koukal do mapy, co dál. Co takhle do Heidelbergu? Pak můj zrak na mapce padl na krásný zámek v městečku Schwetzingen. Byl na cestě do Heidelbergu. Sláva. Uvidím podle času. Přejel jsem most zpátky na "naši" stranu a vydal se podél Rýna po široké a prázdné asfaltce.