Polabí 2003: 1. den - jízda do Velenic

Tak nejdříve si ukažme, kde bylo sídlo, ze kterého jsme vyráželi. Spali jsme u Blažků na chatě, či tedy spíše venkovském domě.

Největší skupina cestovala s Petrem B. v jeho novém žlutém fordu, kam se vešlo bez problémů 5 lidí s koly. Když jsme přijeli do Velenic, samozřejmě že nás vítala Daria s mužem. Na místě byl i Bobo. A kromě toho pršelo. O hodinu později dorazila Hanka s Ivem. A pak už nikdo, i když se hovořilo ještě o mnoha dalších, kteří jevili jakýs takýs zájem.

Když jsme se tak hezky sešli v hojném počtu, tak jsem vytáhnul láhev šampaňského a spolku oznámil, že jsem se toho dne ráno stal dědou. A pak už se chlastalo. Což by tak dopadlo i bez mé zprávy. Samozřejmě že slovo chlastat je přehnané. Hrálo se a zpívalo a kecalo, někteří až do 6. hodiny ranní.

Jo, a ještě se vařil kopec brambor, protože já a Hanka Z. jsme vypustili, že bychom mohli navečer udělat dvě staročeské speciality: pekáčky a peciválky. Ostatní se toho chytili, že je to dobrý nápad, i když někteří při peciválkách zvedali oči v sloup. Peciválky jsem již jednou ve společnosti dělal, kdysi dávno na Kukačce, asi do tří do rána. Bobo dodnes tvrdí, že ráno musel téměř oškrábat omítku, jak byla kuchyň zadělaná. Přehání.