Dolomity 2004: 2. den - ferráta Kaiserjäger / Col Ombert / Marmolada

Jenže přímo u nástupu se tři naše dámy rozhodly, že tohle nepolezou. Asi správné rozhodnutí. Bylo všem jasné, že tohle bude skutečně sportovní ferráta. Lezl jsem jako první, abych se pokusil ukázat, že až taková tvrďárna to nebude. Ale jako skupinka před námi jsem dolezl ani pět metrů od nástupu k místu, kde byl převis. A nebylo jasné, kudy pokračovat. To byl ten důvod, proč skupinka před námi zasekla. A tak přemýšlejíc, abych lezení neošvindloval silovým ručkováním po laně, jsem přemýšlel a přemýšlel. Ne že by v převisu nebyl stupy, ale byly moc vysoko. Nakonec jsem se pomalým posunováním své stařecké postavy po pěti centimetrech dostal asi o 20 centimetrů výše a náhle některé stupy a chyty byly v dosahu. Po překonání tohoto klíčové místa jsem ještě popolezl asi deset metrů do místa, kde se dalo jakž takž stát a odtud fotografoval po dlouhou dobu všechny ostatní. Jak si oni poradí s tímto ošklivým místem. A každý trochu jinak. Někteří silově. Vláďa K. dokonce prý povyskočením. No nazdar, hodiny. Ale nakonec jej všichni přelezli za halasné asistence holek, které na nás zezdola koukaly.

Celá pasáž byla nepříjemná o to, že stoupající členové uvolňovali docela dost šutrů. Za půlhodinku fotografování na stejném místě můj batoh zasáhly tři větší šutry. To byla klika. Další, střední pasáž stěny, byla dlouhá a exponovaná, ale zrádné místo na ní už nebylo. Skupinka před námi se blížila skalní stěně těsně pod vrcholem. Aspoň jsme věděli, čím budeme končit. Konec vypadal dosti kolmý. Blížili jsme se a vzájemně se fotili. Převis na konci střední dlouhé pasáže nebyl nakonec až tak náročný. Celá pasáž skončila traverzujícím chodníčkem. V poslední kolmé části byl ještě jeden "převisek". Každý si s tímto poměrně nenápadným místem poradil po svém. Někdo silově, někdy čistěji lezecky. A byli jsme nahoře. K vrcholu vedlo už pouze nepříjemné suťovisko. Při jeho zdolávání se mi bohužel podařilo uvolnit setsakramentsky veliké balvany. Zadek se mi sevřel při představě, že padají na naše lidi, kteří ještě dolézají. Naštěstí padaly do jiného kuloáru. Holky, co zůstaly dole, nám referovaly o jakémsi rachotu, který se nahoře ozval. Nikomu se nic nestalo, kameny naštěstí padaly jinam. Ale nepříjemný pocit mám ještě dnes, když si na to vzpomenu.

Na vrcholku už papala malá skupinka před námi. I my se posilňovali. A zase vzájemně fotografovali.