Dolomity 2004: 2. den - ferráta Kaiserjäger / Col Ombert / MarmoladaBlbá pozice vůdce Čekal jsem na ostatní, fotografoval si stěnu Il Collacu, která se konečně v pět odpoledne dostávala do světla slunce. Skupinka docházela roztrhaná i po jedincích. Když se v dáli blížila poslední, kolem Aleše a Jitky, bylo jasné, že půl šesté dolů nestihneme. Poslední čtveřice se neuvěřitelně courala. Asi měl někdo zdravotní problémy. Když došli, ukázalo se, že nikomu nic není. Měli odjezd za vyřízený a schválně se courali. Tak jsem Zbyňkovi zavolal podruhé s poněkud blbým pocitem, zda-li jsme lidi u autobusu moc nezdrželi. Ta představa byla velmi nepříjemná. Ale asi jenom mně. Aspoň jsem nahlásil, že už jsme aspoň v lanovce, kde jsme zase obsadili všechna sedadla před Italy. Autobus i přes naše téměř 45 minutové zpoždění tolik nečekal. Na místě nebyl ani zdaleka v domluvených 17:00. Na druhé straně k nepříjemnému pocitu přispívalo vědomí, že u jezera Fedaia čeká malá skupinka, která měla odjíždět v 18:00. Jenže to byl kvůli nám autobus ještě dole v Albě. Bikreská vložka Rychle jsme vlétli do hotelu a po krátké úpravě zase seděli v autobuse. Proč? Čtyři z nás využili nabídku, půjčili si hotelová kola a nechali se vyvézt k jezeru Fedaia. Zatímco my vykládali kola, zbytek našich lidí nastupoval. Ve čtveřici s Alešem, Hankou a Vláďou jsme si objeli jezero, koukali na ledovec, který nás čekal další den a nakonec se spustili serpentinami k hotelu. Dost jsme prochladli, neb se blížila osmá a v horách ve stínu teda vedro nebylo! 10 let s CK Kontakt I druhý večer jsme se opět věnovali s plnou vervou dvěma důležitým tématům:
Jemně jsme Zbyňkovi naznačili, že vzájemný gesselschaft už trvá deset let. A sympatický šéf zájezdu nelenil, došel pro grappu a williamsku. Bohužel jsme se nestačili revanšovat. Po dopití první várky Zbyněk zmizel příliš rychle, ani jsme nestačili zareagovat. V úplném závěru jsme se sesedli, takže jsme vytvořili obsazením dost podobný kroužek jako minulého večera. K herezi a koherezi ale už nedošlo. |