Slovenský ráj 2004: 2. den - Sokolia dolina

Minulý večer se horečně přemýšlelo nad trasou. Bylo zjevné, že projít Bielou dolinou je nesmysl. I Suchá Belá se zdála příliš vzdálená. Ráno moudřejší večera. Při čaji s bromem nám ujel vlak k Suché Belé a tak cíl druhého dne byl jasný: Sokolia dolina a návrat s návštěvou Bleska! 

Celkem pochopitelně jsme se rozpadli na několik menších skupinek, i když jádra z minulého dne byla zachována. Pochodování Slovenským rájem se ukázalo daleko náročnější. Nohy bolely od věčného vykrucování kotníků ve snáze najít dobrý stup mezi kořeny a šutry. A tak vznikla například skupinka kolem Boba, která v prvé chvíli vypadala, že dojde akorát do Čingova na kafe. Do čela peletonu se dostala ochuzená skupinka "vedoucích". Na konci pole zase pracovala, též zeštíhlená skupinka "Pečo-Jelínko boys", ze které se vydělil dámský pokoj. Ten si udělal trasu zcela po svém. Například Sokoliu dolinu vynechal, hospodu na Kláštorisku ne.

Takto rozsalámováni jsme postupovali údolím Bialyho potoka (Tomašovská Belá) vstříc ústí Sokolie doliny s vodopádem. Franta Š. s Helenou opět umrtvovali vody, čili ryby. Po těch nebyla ani památka. A to procházeli rybacio zónou. Ne každý to ale mohl sledovat. Hatě-plti byly kluzké. Zvláště Hanka R. si je ten den oblíbila. Na začátku Sokolie doliny jsme narazili na slovenské fotbalové fanoušky, kteří chtěli vědět, jak dopadl zápas minulého večera. A pak nám vyjadřovali obdiv, jací že jsme pašáci a že budeme mistři. My se skromně tvářili, že jsme k tomu nijak nepřispěli a nakonec jsme jim museli téměř "utéct". Byli ochotni si na hodinu sednout a debatovat o čutání.