Slovenský ráj 2004: 3. den - Kyseľ či Suchá Belá

Při návratu na hlavní cestu od vodopádu byla stále očividnější, že tento den bude jiný než minulé dva. Tentokráte se šlo hodně vodou. Koryto Kyseľu je úzké a po stranách nevedou žádné náhradní stezky. Hatě-pltě zde téměř nejsou na rozdíl od Velkého Kyseľu. Bylo to dobrodružné a téměř jsme se stali všichni členy brodivé sekce. Výstup stěžovala spousta napadaných stromů. Až to budilo dojem, že je zde pokáceli lesníci schválně, aby ještě umocnili pocit pralesa. V horní části voda zcela zmizela v podobě dvou pramenů mizejících v zemi. Po suché zemi jsme dosáhli rozcestí na Malé Polaně, kde již seděli "Pečo-Jelínko Boys". Všichni obědvali. Neměli hospodu na trase. To my jo. Už jsme se těšili na druhou návštěvu u Bleska. Bohužel od rozcestí je Glacká cesta široká, ale nudná. Už šlo jenom o to, abychom dorazili do restaurace včas. Pavel S. vypočítal, že nejpozději musíme restauraci opustit v půl čtvrté. Dorazili jsme v 14:30. Naši nikde. Blesk pracoval o něco pomaleji než v poledne. Ale světě div se, v 15:00 jsme byli po jídle. Teď ještě dvě hodinky zpátky a zbude nám půl hoďky na sbalení a umytí. Čekal nás ještě nepříjemný sestup z Čertovy sihotě a pak - kolikátý postup - po modré do Čingova. Otravné, ale návrat jsme aspoň o půl hodiny zkrátili. Do odjezdu autobusu nám zbyla hodinka. Ostatní - vyjma Vydrníkovců - už byli na místě. A váleli se v trávě.

Řidič autobusu na dotaz, zda-li jede do Spišské Nové Vsi, odpověděl: "Kam jedete vy?" Na odpověď, že do té SNV, reagoval: "Tak já taky." A vyměnil za oknem cedule. A zbytek už je nuda. Ve vlaku jsme dopili zásoby, došli si opět koupit několik 1/4 litrových lahviček bílého a červeného, takže jsme zase vypili vůz. To ovšem není nic těžkého vzhledem k minimálním zásobám vagonmajstra. Aspoň že nám tentokráte bílé vychladil. A ve 24:00 jsme byli na loži. Jo, ještě jsme ukázali občanky dvěma hezkým celnicím (ženám, ne budovám). Jo, ještě jsme se ráno v Praze na nádraží rozešli.