c.k. Trojmezí 2004: 9. den - Bohinj + Bled

 
Trasa: Bohijn/kemp Ukanc 560 m - Ribčev Laz 531 m - Bohinjska Bistrica 512 m - Nomenj 480 m - Mlino 520 m - Bled 475 m a zpět do Bohinj/kemp Ukanc 560 m - Koča pri Savici 653 m - Bohinj/kemp Ukanc 560 m, cca 70 km

Po ránu se počet příznivců pěší akce mimořádně rozrostl, přestože minulou noc moc příznivců neměla. Alternativou bylo si v naprosté pohodě zajet na Bled, což bylo vlastně stále mírně z kopce a pak zase zpět stále mírně do kopce. Mě se pěšárna netýkala, neboť určitou část kolem Bohinjského jezera jsem v minulosti již prošel. Byl jsem rozhodnut si dojet na Bled třeba i sám, protože ten jsem neznal. I když u Triglavských jezer jsem nebyl, kam mířili pěšáci.

Bohinjske jezero. Je největším slovinským jezerem v centrální části Národního parku Triglav. Je ledovcového původu. Dnes je vyhledáváno především jako turistické centrum. V létě má teplotu 13 - 15 stupňů C. Z jeho břehů vede lanovka na vrchol Vogel (1600 metrů). Leží v nadmořské výšce 523 m. Z blízkého městečka Bohinjské Bistrice vede lanovka až na hřeben k městečku Podbrdo do výše 1200 metrů.
Bled (Blejske jezero) - horské pleso na kraji Triglavského národního parku. Stejnojmenné městečko je rekreačním a lázeňským centrem světové proslulosti. Celý kraj je známý svými domácky dělanými "čipkami" (krajky). Východisko do Julských Alp a pahorkatiny Pokljuka. Na skalním ostrohu nad jezerem ve výši 140 metrů se vypíná zámek Blejski grad, kdysi sídlo biskupů z Brixenu. Nyní slouží muzeálním účelům. Bledské jezero je 2,5 km dlouhé a 1 km široké, teplota vody je pro termální prameny 24 stupňů C. Uprostřed jezera je ostrov, na němž  stojí kostel ze 17. století. 

Na Bled jet byli kromě mne rozhodnuti jet ještě Reifovi a Vláďa K., ten si to však na poslední chvíli rozmyslel a šel s pěšákama. Asi podlehl domácímu kouzlu. 

K jízdě lze říci pouze to, že to po hlavní silnici byla skutečně pohoda. V Ribčev Lazu jsme si dali první kávu a pak v pohodě dojeli na Bled. Na břehu jezera jsme zasedli k obědu. Já si dal konečně gubovu juhu (houbovou polévku z hříbků). Po obědě jsme objeli jezero a vydali se zpět. Cesta nebyla o moc složitější, protože se vlní po celé trase, takže i při zpátečním gardu se jede občas z kopce.