Čarodějnice 2005: 1. den - Kokořínské údolí

• Zkoušeli jsme to U grobiána a vzdali to. Byl to grobián. Slušně se začal chovat až teprve tehdy, když jsme se zvedli a šli pryč. O 300 metrů výš směrem na Kaninu byla totiž další hospoda, kde postarší servírka jezdila jako fretka.
• Palačinky jsme si nedali, protože kuchaři byly údajně na šrot. Zde to znamenalo, že byli upracovaní. Prý kdybychom si objednali ještě palačinky, všeho by nechali a šli by domů.
• Další osud trasy převzal do svých rukou Jirka H. To měla již záhy své následky. V Harasově, prý aby zkrátil holkám trať, zahnul na žlutou. Tu vyjel v závěru před Bosyní málokdo. V kilometr vzdálenější vesničce Vysoká jsme se omylem rozdělili. Jedna skupinka si udělala o dva kilometry delší kapsu. Z Chodeče následoval dlouhý prudký sjezd z kopce, takže bylo jasné, že někde budeme muset zase stoupat.
• Jízda Zimořským údolím začala poklidně, ale jen do chvíle, co žlutá ostře zahnula do svahu směr Sitné. Jirka H. počítal s vedením kol, ale sliboval, že bude krátké. Relativně bylo, akorát že to holky téměř nevytlačily.
• Kousek za Sitným žlutá zase mizela kamsi do údolí a Jirka H. navrhnul, že nám zkrátí cestu domů. Část žen už měla experimentů dost a chtěla po silnici. Ukecali jsme je. A tak občas zase seskakovaly z kola a vedli je pěšmo. Naštěstí větší část Sitenského údolí byla rovná.
• "Domů" jsme dorazili kolem páté, jak bylo původně plánováno. Vláďa K. a Jirka M. si ještě udělali okruh přes Horní Vidim a Vidimský důl.
• Večer proběhl u ohně, ke kterému časem dorazili "Pečíci". Muzika byla jakási unavená, jako my všichni. Jirka H. se probral až někdy kolem půlnoci. Karel Z. s hlasem Ládi Kerndla šel brzo spát. Přeciť jenom se za ten den něco najezdil.