Dolomity 2005: 3. den - ferráta Cesco Tomaselli / Fanes

• a pak se začaly střídat kolmé partie s krátkými traverzy, policemi, přechody a zase kolmými partiemi
• zhruba v polovině trati je plató, na kterém se dá odpočívat. My museli i proto, že před námi v další stěně visela spousta lezců v řadě před námi
• druhá polovina feráty začala ostrým nástupem s jednou mírně převislou hranou. Ta spoustu lezců zdržela
• a pak zase přišly police, traverzy až do té doby, než se objevila náročná spára v poslední třetině trati
• zde začal prudit místní "profesionál", který nahoru vlekl odvážného 81letého staříka. Stále dokola pokřikoval "aďjámo, aďjámo!" Nestačilo mu vysvětlení, že to nejde. Klábosil dokola, že je tam moc Čechů. Na větu, že tam není moc Čechů, ale moc lezců, nereagoval. Chvíli to vypadalo, že se bude drát dopředu, tak jsme mu naznačili, aby své hovězí způsoby přibrzdil. Nebyl to profesionál, byl to vůl! Takhle se prostě profesionál nechová. Pravděpodobně byl placen od kusu vytaženého masa na vrchol a tak spěchal, aby ten den  stihnul ještě jeden "balík"
• kašlali jsme na něj. Po zdolání spáry byl vrchol na dohled. V cestě už "překážela" jenom vrcholová hladká stěna, která zase až tak hladká nebyla
• lezlo se relativně celou dobu pomalu. Všude kolem nás byli jiní lezci, kteří nebyli úplně rychlíci. Avšak ani mnozí z nás nelezli rychle. To samozřejmě nijak nevadilo, aspoň byl čas vydýchnout si a stále fotografovat. Cesta na vrchol trvala od 9:15 do 12:30, čili tři hodiny a patnáct minut. Slez samotné feráty začal v 10:45, takže na zdolání výstupové části feráty stačily necelé dvě hodiny
• vzhledem k poměrně značným zástupům na vrchol Fanis-Sud-Spitze 2980 m jsme bez většího prodlévání začali sestupovat
• mé vzpomínky (Jirky Michala) na slézání této cesty byly velmi matné, myslel jsem si, že je to větší brnkačka. Ne že by to byla lezecky těžká cesta, ale procházka to není. Sestup je vlastně celou dobu zajištěn a má i poměrně kolmá místa
• za mokra jde jistě o velmi nepříjemný sestup. Nejproblematičtější místa jsou až v úplném závěru. Nejdříve zajímavý průlez kamenem a poté malý kolmý zářez
• ze sedla pod Torre Travenzanes vypadá konec feráty děsivěji, než tomu ve skutečnosti je
• ale aby nebylo všemu konec, po krátkém přechodu téměř po vrstevnici následuje nepříjemný sestup kuloárem s rizikem padajících kamenů