Šlapárna 2006: 1. den - přechod vrchu Ostrý (smažené pivo a zrození Čubihoje)
Sluníčko svítilo a bylo chladno. Žena s vnukem mne doprovodili na nádraží v Dobřichovicích a já trochu litoval, že jsem den předtím nešel dříve spát. Ve vlaku, který se za chvíli přikodrcal, již seděla rozjívená parta starších lidí, která se stále zuby nehty drží spolku Voltek. Přestup v Zadní Třebáni na liteňskou lokálku byla tak rychlý, že batoh Heleny Šímové cestoval jiným směrem. Rázem jsme se scvrkli o dva lidi. Na lochovickém nádraží vystoupilo stádečko postarších turistů. Zatímco druhá skupina zjevně meditovala nad tím, jestli v takové díře je vůbec hospoda, naše skupinka se snažila tuto důležitou otázku rychle rozřešit. Byla sobota, desátá dopoledne a státní svátek k tomu. To nic dobrého nevěstilo? Já zůstal optimistou, přestože jsem ihned po vystoupení zjistil, že se mi ani ne měsíc staré boty rozpadají. Přesto jsem zůstal optimistou a protentokráte byla klika na mé straně. Hospoda v Lochovicích má otevřeno denně od 10:00. A měla, fakt! To je na takovýto městýsek na konci světa výkon! V hospodě bylo příjemně. Ke konci první hodiny sezení se ozvali Šímovi, že již mají batoh a pomalu cestují za námi. Tak jsme na ně počkali. Kluci vevnitř a netrpělivá děvčata šla na slunce venčit Hrabánkovic psi. Když se blížilo 11:45, vyrazili jsme k nádraží. Vláček přisupěl a šťastní Šímovi byly mezi námi. Všechny překážky k turistickému pochodu padli, tak jsme vyrazili. |
