Mikuláš 2007: Prezidentská bouda (Jizerské hory)
Trasa: Prezidentská
chata 840 m - Jablonecká chata - přehrada 800 m - Kristiánov -
Rozmezí cca 983 m - Čihadla
- U Knejpy - Čihadla - rozc. Ptačí kupy cca 1000 m
- Hřebínek - Nová Louka -
rozcestí pod Královkou - Prezidentská chata 25 - 35 km |
- v sobotu ráno svítilo slunce
- šlapat se vydali pouze Bobo, Jirka a Věra H. a
dvojice Hrabánků (ta to však v poledne otočila a
vyrazila na běžky, když seznala, že terén je v pohodě)
- od Prezidentské k Jablonecké jsme sešli, protože terén
nebyl již delší dobu upravován a cesta byla zledovatělá,
i přesto s sebou občas někdo švihnul
- na rozcestí u Jablonecké chaty Vláďa K. a Jirka M. nabrali na své
skaty bochánky klistru od nějakého blba, co je
zanechal na cestě
- závěr k přehradě se zpomalil, protože Ivana byla na
lyžích po 15 letech
- přes přehrady jsme šli pěšmo, zde sníh scházel,
ale hřálo nám na cestu slunce
- Jindra G. se utrhnul a jel si vepředu sám - jeho cílem
byla chata Jizerka
- zbytek vesele dupal přes Rozmezí a Čihadla ke kiosku Knejpa, kde
naše čelo narazilo nečekaně na Šímovi. Podle všeho
měli být vzadu. Pak se ukázalo, že šli od přehrady přímo
nahoru, asi kolem Černého vrchu
- rozhodli jsme se, že dál na Smědavu nepůjdeme kvůli
frontám na jídlo
- počasí se zhoršilo, slunce zašlo a tak se
společným cílem stala Šámalka na Nové Louce
- v restauraci byli opět překvapivě ti zezadu: Znamenáčkovi.
Pak se ukázalo, že z Čihadel to vzali přes Kristiánov
a ne Krásnou Máří. Nevydrželi však čekání ve
frontě a jeli bez přestávky na chatu
- ostatní vydrželi a nakonec si sednuli. Kdo si dál
zemlbábu, tomu se prohnul žaludek
- v 15:00 jsme zaveleli k odchodu, abychom nedocházeli za
tmy jako přede dvěma lety
- na rozcestí U buku jsme to vzali zkratkou, ale posléze
také cestou necestou. Nešli jsme mimo cesty doslova, ale
terén byl hardcorovej (crosscountry). I přes vodní překážky
a zamrzlé stopy odmítla většina vystoupat ke Královce a
vzít to podél silnice. Tak jsme pokračovali lesem
- světla valem ubývalo a tak jsme na Prezidentskou dorazili na hranici světla a
tmy
- chvíli po čtvrté už tma byla
- druhá polovina lidí na chatě ještě nebyla. Trojice
pěšáků čekala na Královce, až je někdo vyzvedne.
Byla asi společensky unavená, protože již v poledne si
musela vzít taxík, aby se z Nové Louky dostala zpátky
do Bedřichova
- zážitky z trasy se vyznamenal hlavně Karel Z.:
Skatoval, když se kolem něj prohnal nějaký klasik s výkřikem,
uhni chrobáku!
- večer hrály dokonce čtyři kytary
- jinak hlavním tématem bylo, kdo má hrob a kdo ho
nechce
|