V takovéto slotě jsme se scházeli sporadicky. Část zmizela v hospodě u vchodu do metra, část kecala v autobuse, část v pláštěnkách pod stříškou. A v tom kdesi bloudil Vašek Soukup. Přecházel s kolem z jednoho nákupního centra do druhého, aniž by s větším úspěchem trefil místo odjezdu. V každém případě byl poblíž a vybaven. To znamenalo, že nespletl termín. Tudíž bylo dost pravděpodobné, že tentokráte s námi odjede.

Zatímco padala voda, řidiči dál nakládali kola do dobře vybaveného vleku, o kterém jsme snili celá minulá léta.

A pak přestat pršelo. A zbývající se lidé se hrnuli podobně jako voda. I Vašek. Konečně. A jelo se. Nejdříve do Žebráku a pak do Plzně.

Už během cesty pár lidí řešilo hlavolam, jak nakládat se sedadlem? Sklápění nebyl problém, ale jak jej vysunout do strany? Pavel Hrabánek ne a ne na to přijít. Já i Vláďa Svátek jsme mu za drobný obolus nabídnuli, že mu problém pomůžeme úspěšně vyřešit. Pavel však ubohoučké dva až tři eura nechtěl dát. A tak se tisknul na Olinku, leč hrdost si zachoval. Občas sedadlem zalomcoval. Dostal opakovanou nabídku, ale Pavel nic.

V Plzni nastupovala větší skupina a tak byl čas nejenom ke skupinové fotografii, ale také k zakousnutí. Já s Vláďou S. Jsme si dali dokonce gáblík v nádražní restauraci, kde jediná paní za pípou nic nestíhala.

A pak se znovu jelo, Krátce. Další velká zastávka byla u McDonalda u hraničního přechodu, abychom podpořili americkou firmu.

A pak se jelo znovu, do tmy. Taky co jiného se dalo dělat. A Pavlovi se stále nedařilo sedadlo odsunout. O tom, že by vydal za dobrou radu eurko, nechtěl ani slyšet. Už ani nevím, jestli to bylo před promítáním filmu Účastníci zájezdu, nebo po něm, ale nakonec se mi jej zželelo a zcela nezištně jsem mu fígl poradil. Ono nešlo v jeho případě ani tak o fígl, jako za jeho sedadlo pořádně vzít. Důležitý byl výsledek. Sedadlo se pod Pavlem pohnulo.

Po filmu jsme si s Vláďou S. Rozdělili fet: Kinedryl se Stilnoxem a odebrali se věčnosti.