Na hlavním náměstí (Place du Palais) před papežskou rezidencí (Palais des Papes) jsem nejdříve podpořil penězi místní muzikanty a poslouchal. Bohužel hráli za peníze stále jednu písničky vpřed. Pak jsem chvíli koukal na postavu v kněžské sutaně a litoval jsem brigádníka pod ní. Slunce totiž pražilo.

Při projevech lítosti jsem se srazil s Maruškou a Vláďou S. a šel s nimi dál, hledat muzeum kočárů. To byl osobní cíl Vládi. Hledali jsme jej v bočních uličkách kolem radnice. Vláďa jej nakonec našel, v nenápadné boční uličce. Měl smůlu, bylo zavřené. Nejspíše tam měli jeden kočár.

Pak už bylo šumafuk, kudy chodíme. Udělali jsme jednoduchý plán, abychom prošli ulicí mincařů a kotlářů u náměstí Carnot a přitom zvládli dobré kafe. Obojí se podařilo. A ještě jsme vyfotili ptáčka, který nemohl ulétnout ze zdi. Byl namalovaný.

Natrefili jsme i zajímavě pojatý supermarket a mnohé další.

A tak jsme se poklidnou chůzí opět objevili na hlavním náměstí, vyšli po schodech ke katedrále (Notre-Dame-des-Doms) a dál k vyhlídkovým terasám nad řekou. Cílem byla skála Rocher des Doms. Při výstupu na terasy se k nám k nám připojil Gasior. To bylo dobře, protože další trasa vedla po ferátě. Ale co se nestalo? Zatímco Maruška i Vláďa záludnou trať zvládli bez ztráty kytičky, Jindra se ztratil. Vláďa se pak celou cestu zpátky k autobusu bál, že se Jindra když ne zabil, tak definitivně ztratil. Pravda, že jenom v hlavě, protože na směru chůze k autobusu nic nezměnil.

Autobus v 15:00 zamířil ke Carefouru. Skutečně ve tři. Časy se staly takovou malou hrozbičkou v rukou naší vedoucí, abych promluvil její mluvou. Na přesnosti trvala a dokonce pohrozila dopředu, že ten, kdo přijde pozdě, si vždy do kempu dojede po svých.

První nákup byl samozřejmě veledůležitou součástí zájezdu. Mnozí totiž nakupovali zcela zásadní suroviny. Osazenstvo naší chatičky, které mělo domluvu o společném vaření francouzských specialit nakonec větší nákup vypustilo. Maruška sdělila, že guláše z domova má dost a jídlo na první večer je zajištěno. Ostatní nakoupíme příště. A protože jsme nebyli na 100 % domluveni o skladbě jídla, bylo vymalováno. Nic proti ničemu. Každý nakupoval individuálně.