Optimistický odhad, že bohužel asi míříme do údolí, kde je klášter Sénanque, jsme časem opustili. My jsme zjevně stoupali daleko delším a širším údolím a o kus vzdálenějším cíle, než údolí s opatstvím. Řešili jsme i otázku, zda-li by nebylo lépe se vrátit. Nikomu se však nechtělo ztrácet výšku. Další chyba! Měli jsme pocit, že to martýrium musí za chvíli skončit. Ó jak jsme se mýlili. Nebyli jsme ještě ani v polovině. V jednu chvíli to vypadalo, že už jsme nahoře. Terén se narovnal a my poznali, že konec je až na dalším hřebeni vysoko nad námi. To bylo na mašli. Nebylo zrovna málo hodin.

Po pravé ruce jsme občas zahlédli hluboké údolí, které končilo někde daleko vepředu, pod vzdálenými hřebeny. Fuj! Někdy v té chvíli jsem se oddělil od ostatních, kteří šli o kus pomaleji. Nakonec jsme je ztratil z dohledu i doslechu. Celkovou délku výstupu po dvou kolech a dvou nohou odhaduji na pět kilometrů. Z toho jízda na kole obsáhla asi jen 20 procent délky. Důležité bylo narazit na cokoli, co by pomohlo s orientací. V jednu chvíli byla vidět po levé straně silnice, ale bůhví kam vedla. Nakonec jsem narazil na Grand randonné s cedulemi. První ukazovaly na místa, která mi nic neříkala. A tak přišla na řadu mapa a intuice. Nakonec jsem se dostal - již v sedle - do míst, kde cedule oznamovala místo zvané Pouraque. Ne že bych byl vysloveně doma, ale název Pouraque už jsem toho dne zažil. Dopoledne po výjezdu od opatství Sénanque, pod stromy schován před deštěm. To byla jiskřička naděje. Jenže aby se pořádně rozfoukala, bylo nutno překonat ještě asi 2 až 3 kilometry. Po celou tu dobu nervozitu vyvolával směr lesní cesty. Otočila se a vedla stále ve směru na Mount Ventoux. Tedy opačným směrem. Po zmíněných 2 až 3 kilometrech jízdy jsem minul nejenom odbočku k opatství Sénanque, ale hlavně dojel na křižovatku Pouraque. A byl jsem "doma".

A tak jsem udělal další chybu. Nepodíval jsem se do mapy, abych se ujistil, kde je pokračování na Murs. Sjel jsem v klidu k opatství, vyjel na Cotes de Sénanque a kilometr dál konečně došel poznání, že jsem trotl. Odbočka na Murs bylo přímo na křižovatce Pouraque. Skupina za mnou to zjistila včas, jak jsem se později dozvěděl. A tak jsme se objevil v Gordes, kde už jsem ten den být nechtěl. Což znamenalo vystoupat ještě jednou do kopce, do kempu.

Skupina za mnou mne nepředjela, ale zdaleka nemusela tolik nastoupat. Holt jsem blb. 

A tak jsem ten večer pozval pár přátel na skleničku. Pak někdo hloupě říkal, že jsem opil Aleše P. Hnusné řeči, nikomu nevěřte!