Za Monieux začal docela příjemný výjezd k nejlepší vyhlídce na začátku a nejvyšším bodě soutěsky Nesqué - Belvederu. Bohužel žádný podnikaví Francouz neprodával v tomto místě cokoli, co by pomáhalo zvládnout horko. Vedro bylo kruté.

Hanka pravila, že musí raději stále jet. Šlapala v poklidu někde vepředu, zatímco já s Ivem intenzívně mačkal spoušť. Sjezd byl velmi příjemný. Klesání silnice bylo povlovné a nemuselo se tudíž brzdit. O to více jsme se mohli rozhlížet po krajině. 

Za stálého čučení doleva-doprava jsme dorazili bez problémů do cíle etapy, vesničky Villages-sur-Auzon. Řidiči téměř spali, ale pivo jsme získali. Všichni tři jsme měli stejný názor na otázku, zda-li ve vedru pokračovat po vlastní ose do kempu či použít autobus. Autobus byl jedničkou. Bohužel nám chyběli nám plavky. Naproti autobusu bylo lákavé koupaliště.

Pomalu jsme vychládali, když začali dojíždět ostatní. Našel si nás místní hafan, který se nás nechtěl pustit. Ve velké grupě, protože byla halda času, jsme vyrazili do místního sklípku. Na ochutnávku vína. A cestou zpátky jsme se opět pokoušeli něco nakoupit. Mně a Vláďovi S. se podařilo konečně koupit artyčoky. A také zálivku na ně, kterou nám poradila prodavačka.

I přes úspěšné nákupy jsem artyčoky odložili a šli do restaurace. Nikomu se po návratu nic nechtělo vyrábět. I když byl v kempu sanitární den, udělali nám několik jídel s nudlemi. Já je měl s lososem. Nic moc.

Všichni šli brzo spát kvůli programu následujícího dne. Čekal nás výstup na Mount Ventoux. Ivo byl rozhodnut vzít to přes Bedoin, já zase zajet si Dentelles de Montmirail. A tak se nad chatičkami začalo velmi brzy rozkládat ticho. Ne však nad chatičkou č. 4. Zakecal jsem se se Svátkovými. Ti další den nikam nejeli a nemuseli nic řešit. Do pelechu jsme se dostal až ke druhé. A to bylo špatně! Holt někomu není rady, tomu není ...

Hrabánovi taky nejeli. Pavlovi nebylo stále dobře.