Na planinách v předpolí Alpilles jsme navštívili románský klenot, kostelík St-Sixte a dorazili konečně do prvního hledaného městečka Eygaliéres. Zrovna v době trhu. Kozičky, paella, česnek, keramika. Kdeco. Šli jsme na kafe. Ivana a Vláďa kávu nechtěli, raději ocmrdávali po tržišti. Mírně se nás stranili. Ne že by nás nenáviděli, měli asi jiný program. Ještě jedna dvojice z našeho autobusu se motala městečkem. Neznali jsme pořádně.

Za městem nás čekal první výstup. Jak jinak, vrcholky malých Alpiček jme museli nějak překonat a letecky to nebylo. Kopce ale Ivaně již zjevně vadili. Tak že aspoň následoval sjezd krásným skalnatým údolím. Po třech kilometrech přišla nenápadná odbočka doprava z hlavní a konečně jsme byli na vysněné bílé asfaltce. Tedy v mapě bílé, ne v reálu. Asfaltová nitka se se motala po jižních svazích les Alpilles, mírně nahoru, mírně dolů, pak více do kopce a před námi se objevil další hezký sjezd mezi skalisky. Tou dobou i Hanka dávala najevo, že už má jediný cíl: jídlo. Já s Ivem jsme stále fotil a tak měla Ivana šanci se nás stále držet.

Do centra městečka Maussane-les-Alpilles jsme ještě stále přijeli v pětici, ale na jídlo jsme šli jenom ve třech. Kozákovi se s námi rozloučili a jeli dál sami. K obědu jsme si dali hovězí plátek, tedy přesněji řečeno tři hovězí plátky, aby si někdo nemyslel, že jsme se servali. Reifovi chtěli mít romantický výhled na kašnu. V té jim ale vadila dvojice, která se romanticky u oběda muchlovala.