Šlapárna jako za stara 2007: 1. den - severní okruh nad Rokycany

• v obci Volduchy jsme se vůbec nezastavili, i když někteří z nás (velice malá část) poukazovala na možnost hospody. Místo toho jsme se chytili červené turistické a po silnici vystoupali na Kašpárkův vrch 416 m). Jeho zajímavost jsme nevypozorovali
• následně mezi poli se zatahujícím se nebem a odcházejícím sluncem jsme dorazili do díry Díly. Zde nás cedule na kraji pole upozornila, že na něj nelze vstupovat, protože podléhá archeologickému dozoru. Místo se nazývalo Vosek, leč širokodaleko se táhly jen brázdy

• tak jsme pokračovali dál po silnici až k dálničnímu podjezdu (Osecký vrch 412 m). Když jsme scházeli do Rokycan, byla již tma, ale docela teplý večer. Před námi byl již jenom úkol, který zůstal z dopoledne: najít hospodu s možností hraní na kytaru. Aby se nám lépe rozhodovalo, sedli jsme si dobře vypadající putyky, aby se nám lépe myslelo (u piva)
• v Hospodě na křižovatce, tak se jmenovala, to nešlo, večer tam měla hrát nějaká countryová kapela, ale personál nám poradil podnik, který byl nad nimi v 1. patře. Tam jsme se domluvili razdva. Podrží nám stoly, repráče vypnou a budou rádi, že přijdeme. Nepočítali s velkou návštěvou místních - bylo před výplatou
• večeři nakonec každý pojal po svém, někdo na pokoji, někdo narychlo v Kauflandu, někdo se snažil najít místo v okolních hospodách, leč všude bylo narváno. A tak jsme se nakonec všichni sešli v zamluvené restauraci v 1. patře. Vznikly drobné potíže kvůli hluku a divnému prostředí. Chvíli jsme se dělili, spojovali, až jsme nakonec skončili v 1. patře. A zkuste hádat, kdo to všechno musel ukočírovat?
• zbytek večera už proběhl v pohodě. Jarda K. hrál tradiční písničky i netradičně
• k půlnoci jsme to zabalili