Šlapárna jako za stara 2007: 2. den - Přírodní park Trhoň

• s blížícím se vrcholem Žďár se krajina změnila. Cesta začal procházet mezi balvany. Cedule nás dávno upozornila, že nesmíme scházet z cesty, neboť jde o významné místo, kde lze v budoucnu odkrýt ještě spoustu stop z historie
• v jedné části při procházení vrškem byly skutečně vidět staré valy, které tu údajně zbudovali lidé z doby kamenné

•  asi po sto metrech pochodu velmi zajímavou krajinou začala cesta prudce klesat, opět po balvanech, které dosti klouzaly. Tou dobou se spustil trochu větší deštíček, ale netrval dlouho. Ochladilo se však
• klesání včetně cesty lesem skončilo v místě nazvaném Polesí Žďár. Další cesta vedla po cestě mezi poli, kde docela obstojně vyfukovalo. Prsty mírně mrzly
• Rokycany byly na dohled, který však měřil ještě nepříjemných čtyři kilometry
• na okraji městečka jsme procházeli chatařskou osadou a posléze džunglí garáží, což nebyl zrovna nejhezčí kout města
• rychlá chůze na závěr měla ten efekt, že plánovaný odjezd vlaku v 16:26 byl ještě daleko
• a tak jsme navštívili hotel Bílý lev podruhé. Milý číšník byl opět v práci. Tentokráte jsme však měli všichni jinou objednávku. K pivu téměř všichni chtěli palačinku. Propočet času však říkal, že při hromadné objednávce laskominy nemůže vlak v plánovaný čas stihnout. Přesto jsme si objednali
• Jarda K. měl velikou radost, protože nám prorokoval, že vlak nemůžeme stihnout. On totiž s Radkou jeli domů autem. Ke konci se snažil vše zdržovat, ale jeho úskoky se nezdařily
• na nádraží jsme byli dostatečně včas, abychom si nejenom vzali věci z kufru jeho auta (klíč od něj lámat nechtěl), ale koupili si i hromadný lístek
• hodný průvodčí nám poradil, že poslední vagón byl připojen až v Plzni a že v něm budou tudíž prázdná kupé. Byly, takže cesta domů proběhla v pohodě