Trans Brd 2007 á la Voltek

• Jízda po příjemné asfaltce na východním boku Hřebenů dala jezdcům možnost si trochu vydechnout. Pravda, v závěru nás čekal utahovák k odbočce na Soudné – to už jsme se vrátili na trať Trans Brdu.
• Holky vyjma Hanky Z. jsem poslal po zelené co nejrychleji do hospody. Ostatní pokračovali po trati Trans Brdu, a to přes dva brody.
• Hospoda v Halounech nás zachránila. Byly čtyři hodiny odpoledne a my byli na pokraji hlaďáku. A ještě navíc bylo teplo. 
• Pána, co seděl u stolu sám, jsme postupně „vystrnadili“. Franta Š. mezitím opravoval píchlou duši. Jeho nářadí bylo dokonalé. Sikovky pamatující ptáka Noha a šroubovák, který byl původně asi kovadlinou.
• Další nástup na kola doprovázely časté dotazy holek, kolik kopců nás ještě čeká? Když slyšely, že možná již jen jeden, nevěřily. A to přitom kopce na Trans Brdu nejsou to hlavní.
• Kroutíce hlavami nad podivnými rodinnými domky na kraji Haloun jsme vystoupali loukou a sjeli do strže kousek před Řevnicemi. Zde se od nás odpoutal Martin S. I Pavel S. měl podobné tendence, ale zvyklal jsem jej výzvou, že přeciť neopustíme Trans Brd, když už jsme téměř na konci.
• Kolem lesního divadla v Řevnicích s námi jely holky jen proto, že jsme jim slíbili již pohodovou jízdu po celý zbytek trati. Jestli byla až tak pohodová, nevím. V některých částech závěrečného sjezdu kolo raději vedly.
• Kousek nad řevnickým viaduktem se cesty dělily. Karel s Olinou Z. a Hankou Z. zamířili do Let, kde se měla Hanka spojit v rodném domečku s rodinou. Oba zbylí museli podél řeky pokračovali dál, protože je ještě čekal výstup na Vráž v Černošicích.
• Malou skupinku zbylých čekal ostrý výjezd na Trans Brdu z Řevnic do Černolic. Absolvovat jej na konci celé trati je trochu zrada. Zábavou není ani na začátku závodu, ale na konci? Přesto se Ivana K. rozhodla vyšplhat jej s námi.
• Konec v Černolicích znamenal zejména sesednutí z kol a věnování se konečně jiné činnosti. Bylo osm hodin večer. Na cestě jsme strávili devět hodin.
• Pro srovnání: nejlepší závodníci jezdí Trans Brd za 2:30. Karel Z. to jel s dvojím lepením duše letos asi za čtyři hodiny. Já loni s jedním lepením asi za 4:20 - žádná sláva, ale copak jsem závodník? Navíc v roce 2006 byla po dlouhé zimě trať enormně podmáčená. Na druhé straně kdybych jel rychleji, asi bych se zhroutil. Stejně jsem trpěl ke konci křečemi. Zlatých devět hodin!
• Všem dámám, které mírně pozměněný Trans Brd absolvovaly, vzdávám touto cestou hold, i když jsem to učinil v závěru akce.
• Nakonec jsme se sešli v bazénu u Znamenáčků v Černošicích.