Jevanské bučiny 2008: Cyklovýlet

Nedělní teplé, slunečné ráno napovídalo, že přesunutí akce z deštivé soboty byl velmi prozíravý krok.

Jako první přijel Jirka Hampl s Hankou Zelenou a pak již najížděla auta s ostatními účastníky - od Pečů dokonce tři generace. Trochu orienťákem se stala poslední fáze pro Pavla Hrabánka, ale navigace mobilem fungovala a tak jsme se všichni sešli na zahradě při ranní kávě či čaji a moučníku.

Trasu jsem důkladně tajil. Proč? To ukázal další průběh.

S půlhodinovým zpožděním jsme vyrazili do krásného, teplého dopoledne. Nejprve jsme vystoupali na Tehovskou hůrku. Následovala Tehovská "smyčka", Račí údolí. Poblíž Klokočné jsme odbočili do Struhařova, mezi poli a po silnici do Třemblat. Pak začala nejnáročnější část, a to výjezd na kopec Pecný s hvězdárnou (něco málo přes 540 m).

Hospodě v Ondřejově jsme se obloukem vyhnuli, i přes odpor několika nespokojených jednotlivců. Po

krátké rovince následoval nádherný sjezd přes Kostelní Střímelnice do Hradce. Všichni mě za něj chválili, ale pouze do chvíle , než začalo stejně dlouhé a náročné stoupání do Černých Voděrad. Množily se výkřiky, že bez hospod to nemá cenu, že je to furt do kopce apod. Nespokojenost výrazně vzrostla, když jsem nekompromisně minul hospodu a zamířil za vesnici.

Jen tak tak jsem rozlícený peloton přivedl k romantickému rybníčku, kde Ivana s Jitkou nabízely teplé párečky, nakládaný hermelín, utopence, uzenou krkovičku, sýr... Čepoval se Gambrinus, rozlévalo červené a bílé víno i nealko.

Na útrapy cyklistiky bylo rázem zapomenuto. Po jídle někdo usnul, jiní se vyvalovali na sluníčku a švitořili. Autem za námi přijeli Koutníkovi. Nikomu se nechtělo do sedla.

Bylo rozhodnuto, že druhá část se maximálně zkrátí na dojezd a plánovaná podvečerní hospoda se zruší .

S přicházejícím podvečerem jsme se přesunuli přes bučiny a Tehovec na zahradu do Říčan, načali šampáňo a dopili moravskou meruňkovici.

Zaznamenal Vláďa Kozák