Vogézy 2008: 5. den - Gazon du Faing + Lac Noir-Kayserberg - Col du Wettstein

• v Kayserberg jsem byl chviličku po jedné. V klidu jsem si městečko prošel a nafotil. Bylo vedro a já uplaoval dál
• s volbou oběda v Ammerschwihru jsem to málem prokoučoval. Nejdříve jsme si totiž městečko prohlédnul. Nebylo moc nápadné. Daleko více se podobalo vinařským vesničkám na Moravě, i když možná trochu barevnější. Ale jenom o trochu. Pak jsem začal hledat restauraci. Vrátil jsem se na hlavní silnici, kde jsem našel pouze dva drahé hotely. Pak jsem si vzpomněl na restauraci u vjezdu do vesnice. Minuly mne technik Milana a organizátorka Jana. Jeli stále vpřed, já šel na oběd. Kvůli vedru jsem si dal jenom salát a la vignerolle. Pro informaci jde o vinigret, ale ředěný alsaským riezlinkem. Bylo to zajímavé. Ke konci oběda se ke mně přidružil další sólista ze zájezdu, který si chtěl dát aspoň kafe. Měl smůlu. Bylo pozdě. Restaurace končila, tak smutně odjel
• opět jsem se pomalinku probrouzdal vesničkou a ještě fotil to, co jsem před hodinou pominul. Když jsem vyjel horní branou, opět jsem narazil na Milana a Janu. Chtěli abych jel s nimi, jenže já musel do přírody na toilety
• po mírně stoupající silnici jsem míjel golfové hřiště umístěné na srázných stráních (nebývalé), ale místo, kde jsem mohl odbočit ne a ne nalézt. Trvalo to poměrně dlouho. Blbá krajina na ...
• pak začalo dlouhé a únavné stoupání, zpočátku dlouho na slunci. Nebavilo mne to, neměl jsem se s kým bavit a tak jsem šlapal tak, aby se neřeklo. Občas mne předhonil nějaký cyklista na silničce, později se ke mně i skupina tří přidala, chvíli jsme žvanili a pak se po centimetru posunovali rychleji přede mnou. Horní část stoupání naštěstí zapadlo do stínu. Minuli mě i Reifovi, ale v protisměru
• když jsem dorazil do Troi Epis (lázně a sanatorium) na hřebeni, měl jsem toho dost. Leč nebylo ještě konce. Tedy vrcholku hřebene. Silnice stoupala stále dál a dál. Mírně, nenápadně, ale furt. Mrcha. A tak jsem celkem bez nadšení dojel k prvním hřbitovu, německému. Narazil jsem zde na Milana a Janu, kteří to vzali hned dolů přes Hohrodberg. Já pokračoval dál, k dalším hřbitovům, zejména zákopům válečného bojiště na vrcholu Ligne. To byl konečně nejvyšší bod
• přemítal jsem, jestli  jít dovnitř na prohlídku, ale nenapadl mne způsob ohlídání kola. Tak jsem jel dál, k dalšímu hřbitovu, tentokráte francouzskému u sedla Wettstein
• a pak to byla nadlouho radost, sjezd do Soultzerenu a dále přes Stosswihr až dolů, do Munsteru. Bezva
• v Munsteru jsem nejdříve zašel na pivo a vzápětí narazil na velikou skupinku sedící pod slunečníky na konci hlavní třídy. Po dalším, kolektivním pivním občerstvení nás čekal známý chodník do Muhlbach-sur-Munster kolem kempu. Už jsme nezabloudili
• další muzikální večer probíhal u recepce, protože v sále na snídani slavili Frantíci