Běžkařské závody 2009: Struhadla

• většina účastníků ze startu mezitím již zmizela a tak na posledního v cíli Vaška S. čekal jenom Jirka M. a Aleš P. Mezitím se totiž dostal po druhém kola do cíle Olda Č., který přes pokyn, že může pokračovat, akorát si musí na konci sám změřit čas, na další kolo rezignoval
• další program pokračoval hospodě ve Strážném. To už nás opustila Hanka Z., která musela domů
• navečer se všichni přesunuli na chatu, kde se odehrávalo dost dlouho podobná situace jako v pátek, ne-li horší. Zdeňkovi J. se podařilo dokonce na jednom z pokojů zkomplikovat situaci, tak že železný poklop se vyhříval přímo na uhlí. Kamna na pásnkém pokoji se pak dlouho nedařilo uvést do chodu, aniž by se nemuselo mnohokráte větrat
• naopak díky ostrovtipu Jarky F. se přišlo na to, že kamna ve společenské místnosti netopí, protože je zcela zanesen rošt. A ejhle zázrak, ve společenské místnosti kolem osmé večer začalo být útulně
• ve 20:00 začalo vyhlašování výsledků, kterému předcházela Maruščina křeč, kdy nebyla schopna už učíst ani jednu řádku z příběhu Franka, který se účastnil soutěže hodnocení chilli
• vyhlašování výsledků proběhlo řádně, bez protestů a tak byli dekorování Dana Skleničková a Honza Cerha - sláva vítězům (i čest poraženým)
• pak si vzala slovo ředitelka tipovací soutěže a začalo to! Jak známo, vítězem nikdo vlastně moc nechce být, protože se stává automaticky ředitelem této soutěže na příští rok. Mozek soutěže, Pavel H. však vnesl do tohoto systému nový prvek: vítěz byl vítěz a o řediteli se na závěr losovalo. Výsledky najdete jinde, takže k losování. Za médium byl označen Zdeněk J., který nejdříve vytáhnul složený papírek s budoucím ředitelem. Ten nebyl odtajněn a byl uložen na závěr. Poté se postupně tahalo jedno číslo za druhým a smyčka se utahovala. Kdo byl včas vytažen, jásal. Když zbýval poslední netažený papírek v hrnci a jeden odložený, byla ve hře ještě stále sama ředitelka soutěže. Už nevím, kdo byl tím posledním šťastlivcem, ale ředitelkou napříště se stala sama Olga H. Jo, Pavel H. je mozek
• druhý den někdo hned odjel, ale poměrně velká část nás šla ještě na běžky přes Hříběcí boudy na Zlatý mlýn. Na Hříběcích nám prodali krajíček chleba k polévce za 8 korun. Zato na Mlýně po nás žádné zvláštní ceny nechtěly. Tak jsme si dali čaj s rumem a rakvičky se šlehačkou a v pohodě, byť místo čtyř, v pět dorazili zpátky k autu. Pak už bylo jenom otázkou, zda-li Cerhův "autobus" přejede několik zrádných stoupání, protože se občas dostával do smyku a občas jej blokovali nešťastníci ve stoupáních. Za dramatického komentování celé situace Jirkou M. na několika kilometrech, kdy část osazenstva strkala hlavy do písku, jsme projeli a dostali se tak konečně zase do míst, které ovládá reklama